Baba Yaga nemusí být vždy zlá, aneb Jeníček nemusí být vždy hodný

Za devatero horami a devatero stokami, byla malá chaloupka. Nebyla to obyčejná chaloupka, byla to perníková chaloupka s prošlou záruční lhůtou. Jeníček, soused Baby Yagy, byl zlý a dělal Babě Yaze různé naschvály. Však to znáte, sousedské spory.

Jednou Jeníček Babě Yaze přiupravil funkčnost brzd na její zánovní Škodovce. Baba Yaga si to hasila z kopce, když tu najednou byla prudká zatáčka kolem Jeníčkovy chalupy. Pohotově sešlápla brzdu, ale auto s Jeníčkovými úpravami na brždění kašlalo, a tak skončila i s autem v Jeníčkově obýváku. Jeníček právě sledoval Dallas, a tak ho nevítaný host rozzlobil. Baba Yaga byla hodná, a ráda by splatila škodu, ale z důchodu to zaplatit nemohla. A proto byla okolnostmi donucena si najít práci. Zašla na Úřad práce, ale odtud ji vyhodili s vysvětlením, že berou jen do stopadesáti let. Inu zesmutněla a vůbec nedoufala, že by to někdy mohla splatit. Ale najednou ji bleskl hlavou nápad: "Zřídím si u sebe cukrárnu!"

Jeníček požadoval splacení do půl roku, a tak měla hodně práce před sebou. Posekala trávník před chaloupkou, přinesla lavice a stoly z garáže, vyprala bíle ubrusy v Arielu a svůj svetr, který neprala od patnáctých narozenin, v Perwolu. Potřebovala servírku, protože nohy jí už v jejich úctýhodných stodevadesáti letech nesloužily jako v mládí. První kdo ji napadl byla Mařenka. Mařenka se s Jeníčkem rozvedla, když zjistila, že je jeho sestra. Od těch dob spolu nemluví a Mařenka je na straně Baby Yagy. Baba Yaga zazvonila u Mařenčiných dveří. Mařenka vyběhla se slovy: "Pěkný svetr. Je nový?" "Ne, vypraný v Perwolu, který jsem přivezla levně z Polska," odpověděla. "Hele, Mařenko, nechtěla by jsi u mě pracovat jako servírka?" zeptala se Baba Yaga. "Ano, ale nastoupím až zítra," řekla, nasedla do auta a odjela do Polska. Baba Yaga zatím polepila plakáty s oznámením že otevře cukrárnu, na každou chalupu. Nejvíce si dala záležet aby důkladně polepila Jeníčkovu chalupu.

Nastal den otevření cukrárny a v rozhlase prostřídal dechovou hudbu hlas: "Pozor hlášení. Dnes ve čtrnáct nula nula bude otevřena cukrárna u Baby Yagy. Opakuji hlášení. Dnes ve čtrnáct nula nula bude otevřena cukrárna u Baby Yagy. Konec hlášení." O půl druhé bylo už vše připraveno, dokonce i Mařenka už dorazila z Polska se svetrem vypraným v Perwolu. Ve dvě hodiny se začali trousit první zákazníci. Ve tři už bylo plno a Baba Yaga s Mařenkou měly co dělat, aby stíhali obsluhovat. Podobně vypadal i další den v cukrárně. A stejně mohly vypadat i další dny, kdyby nebylo Jeníčka. Jeníček se vrátil z dovolené v Jugoslávii a když přišel domů, zhrozil se. Celá chalupa byla polepená plakáty. Jeníček to nechtěl nechat jen tak, a proto vymyslel pomstu. Věděl, že Baba Yaga v cukrárně podává perník ze své chaloupky. Věděl i to, že chaloupka měla prošlou záruční lhůtu. Proto na ni poslal hygienu. Hygiena byla na místě v rekordním čase, dokonce rychleji než hasiči při požáru radnice vedle požární stanice minulý rok. Prohlédli několik kusů perníku a měli jasno. Cukrárna musela skončit. Baba Yaga opět zesmutněla, protože neměla jak splatit škodu Jeníčkovi.

Uběhlo půl roku a Babě Yaze přišlo předvolání k soudu. Soud dopadl jak jinak, než v její neprospěch. Soudce určil, že chaloupka Baby Yagy se prodá a peníze z prodeje dostane Jeníček. Jak soudce určil, tak se i stalo. Baba Yaga se stala důchodkyní bezdomovkyní. Stát ji původně umístil do domova důchodců, ale pro svůj původ nebyla tolerována, a tak v zájmu svého zdraví odešla. Původně chtěla do Kanady, ale neměla na letenku, a stejně nesnášela letadla. Byla zvyklá na pomalejší rychlosti a výšky ze svého koštěte. To koště nebylo nejnovější. Mladší soukmenovnice létaly na mnohem modernějších strojích, které se používaly i pro výzbroj české armády. Ale nevýhodou nových košťat bylo, že se s nimy nedalo zametat. Pak se ale Baba Yaga vzchopila, pozvala se na návštěvu k Mařence, která ještě stále prala v Perwolu, aby vymyslely plán. Mařenka uvařila kávu a přinesla perník. V tom Babu Yagu napadl spásný nápad. "Mařenko," řekla, "vezmem nejstarší perník, po dědečkovi a ty mu ho dáš do čaje." "Ale já se s ním nebavím," upozornila ji Mařenka. "To nevadí, řekneš mu, že se s ním chceš udobřit, sednete si, on uvaří čaj, do čaje dáš perník, on si upije a bude vymalováno," uklidnila Mařenku Baba Yaga.

Na druhý den Mařenka zazvonila u Jeníčka, řekla mu, že se udobří, Jeníček uvařil čaj a Mařenka, když se nedíval, mu do něj nadrobila perník po dědečkovi Baby Yagy. Jeníček si usrkl čaje a pak se svalil mrtev k zemi. Mařenka zahladila stopy a utekla pryč zadním vchodem, aby ji nikdo neviděl. Potom šla jakože k Jeníčkovi, nikdo dlouho neotvíral, a tak se podivila: "Že by nebyl doma? Ale auto je v garáži." Předstírala zděšení a šla volat policii. "Haló, tady Mařenka, šla jsem k Jeníčkovi, a on dlouho neotvíral. Ale auto má v garáži. Vypadá to jako by se otrávil hodně starým perníkem rozpuštěným v čaji," oznámila Mařenka. Policie byla za několik hodin na místě, své zpoždění omlouvali zácpou. Avšak v tak malé vesnici nemohlo jít o zácpu dopravní. Policisté prohledali dům, vyfotografovali Jeníčka, fotografii založili do alba a odebrali se na stanici. Policisté případ uzavřeli s konstatováním sebevraždy. Jako motiv uvedli špatné svědomí z připravení Baby Yagy o chaloupku. Dům po Jeníčkovi zdědila Mařenka, ale jelikož už vlastnila dům jeden, dala Jeníčkův dům Babě Yaze. Baba Yaga si zřídila cukrárnu, a jestli neumřeli, klábosí tam s Mařenkou při čerstvém perníčku ve svetrech vypraných v Perwolu do teď.