Úkol

Úkol

1.

„Panenství a učitel frániny, jo? Ty vole…"
Jidáš si cucl z půllitru. „Tak to je téma, pičo…"
Chvíli objížděl palci po oroseném sférickém křišťálu.
„A ty to fakt budeš psát? Takovou pytlovinu?"
„Musim… Chci to napsat… kohoutí hrdost, né?" Zatvářil se drsně.
„Tak si to užij. Ty seš dobrej choromysl."
„Jsem magor. Jsem. Todle je docela dobrej sport…"
Zvedl obočí. Ale už se zpožděním, důsledek práce tří piv v organismu.
„Vo čem to bude?"
„Začne to v hospodě."

2.

„Jidáš, jenže mám problém…"
„He?" (Opět se do hovoru vložilo myslitelské obočí.)
„Mělo by to bejt vo sexu, to z toho asi jasně plyne, že jo."
„A…?"
„Vo panenství…"
Jidáš ostražitě mlčel a vyčkával.
„Jak vo něj ta baba přišla. Nebo nepřišla, to je jedno. Ale bude se to toho odejmutí panenství týkat."
„No." (Výraz moudrého přitakání.)
„Jenže já vo tom nic nevim. Nikdy sem nespal s holkou, co by byla eště panna."
V Eskimovi se zachvěl MUŽ.
Jidáš napjal spodní ret do tvaru zemského horizontu, zmrzačeného objektivem fish eye.
„Tak to ti nepomužu."
MUŽ Eskimo si ve svých tajných komnatách neslyšitelně oddechl.
Jidáš objal sklenici, zvrásněnou hospodskou rosou. Nad kořenem nosu se mu objevila rýha soustředění. „Já taky nikdy ne."
(Hle, v ovzduší přiznaného společného traumatu vzniká intimní přátelství pijáků.)
Eskimo natáhl vzduch nosem. „Ty vole… co je todle za svět??"
A vydechl.

3.

„Docela suchý teda, ta tvoje povídka."
„Hehe."
„Hehe. Je to suchý. Todle neni povídka vo sexu… Měl si napsat vo šukání."
„Asi smůla no, neumim to. Nakonec to je vo šukání, ne? Ty dva borci se tam vo tom furt bavěj, myslej na to…"
„Ale dyť tam vubec není žádná ženská postava!! Jak chceš psát povídku vo sexu bez ženský postavy? Ňákou kurvičku si tam měl dát. No, to je asi blbost, když to mělo bejt vo panenství. Tak třeba ňákou jinou holčinu, co by jako tu pannu na to připravila."
Nemá ona nějakej chraplavej hlas?, napadlo Eskima.
Sabina skrz eliptická skla bez obrouček zelenýma očima propalovala listy papíru v prstech. Pak zvedla pohled na Eskima. Dívala se mu do panenek. Sedm, možná devět vteřin.
Eskimo zaregistroval, že se jí přitom mírně chvěly koutky rtů.
Ta by šla, zkonstatoval MUŽ Eskimo. A možná je panna. Dotkl se v ústní dutině špičkou jazyka vnitřního okraje rtů. Jsou o tom i filmy, třeba je fakt eště panna.
To by stálo za to zjistit, hehe. „Tak co, dáš si druhej pokus?" Přerušila nadprahový tón jeho vábničky.

4.

Chvíli se bavili o literatuře, pak přešli k filosofii. V té se Eskimo orientoval jen intuitivně - po hmatu. Jména, data ani definice si nepamatoval. „Jseš strašně inteligentní, víš to?" řekla mu, než v kavárně zaplatili účet poměrně studentské hodnoty.
„No jasně, každej mi to řiká," odměnil se jí pečlivě natrénovaným úsměvem Bustera Keatona.
„Blbečku."
„Babo."
„Proč ti, do háje, řikaj Eskimo? Tak degradující přezdívku sem eště neslyšela teda…"
Použila slovo degradující. Je roztomilá, zaculil se Eskimo sám na sebe. Už skoro dvě hodiny nepoužila sloveso šukat.
Byla už asi sedmnáctá v pořadí, které na tichnoucí ulici převyprávěl historku o tom, jak mu bylo ve třeťáku na průmyslovce zle z chlastu (jako ostatně vždy) a profesorovi to vysvětlil požitím nedokonale zmrazeného eskima.
„Blbá přezdívka, fakt." Znělo to věcně. A respektabilně. „Chichí," zajásal Eskimo v Eskimovi. Líbilo se mu s ní.
Lavička v parku Prezidenta Osvoboditele byla při cestě. Líbila se jim oběma.

5.

„Hele, jaký to pro tebe bylo poprvý?"
„Jako s chlapem?" Sabina sesedla z Eskimova klína. Položil si palce na okraj opasku. Jestlipak se to konečně od některý dozvim.
„Jo."
„Na hovno." Oči se jí zúžily. Vložila si hřbety dlaní pod kaštanové prameny na čele, švihla hlavou a rozhodila si vlasy na ramena. „Stálo to za hovno. Zavolám ti, čau." Trhla rameny a rychle se dala do chůze od kamenného hlediště. Po pár metrech se otočila a krátce Eskimovi mávla. Její letmý úsměv v šeru prázdného letního kina zachytil.
Zastrčil si tričko do kalhot.
Todle je teda svět, pomyslel si.

- - -