NETYPICKÁ CESTA DO PRÁCE

Probudila mě rána,jako z děla,což mě ani moc nepřekvapilo,poněvadž vystřelem z děla se nechává budit pan dělounek.

Kromě opařeni se čajem a menšího požáru v kuchyni vše probíhalo v poklidu,až do okamžiku,kdy jsem si zlomil klič v zámku od dveří na chodbu.Nevyvedlo mě to až tak moc zmíry a jal jsem se páčit dveře páčidlem,ale jak si mi uniklo,že mám bezpečnostní dveře z kovového matariálu.

Chvíli jsem pobíhal zmateně po bytě,až jsem doběhl na balkon z něhož jsem se chtěl za pomoci lana dostat dolu,ale pohled na les anten,jenž vyrůstal z balkonu pana telky mě od toho odradil a tak jsem se rozhodl slezti po laně na druhé straně bytu,což jsem ihned začal činit,ale nějak mi uniklo,že pan telka má za oknem obrovský satelit na kterém mě bylo souzeno dopadnout a i snim se přemístit na trávník.

Dal jsem se na taktický útěk,jelikož z okna se hned vyklonil pan telka a křičel,že jsem mu zkazil přímé přenosy z několika soutězí ze zámoří.

Doběhl jsem autobus na zastávce a zdarně se proboxoval do jeho nitra,ale bylo mě souzeno stát se objetí davu a má hlava vnikla do otevřeného okenka.

"Jestli je vám špatně,tak okamžitě vystupte!"pravila postarší žena.

"To je dobrý ja se jen dívám na krajinu."odpověděl jsem.

"Pozor za chvili budou betonové sloupy."varovala mě a já je hned uviděl i ucitil.

"Pro vás by tu měli napsat nápis nevystrkujte hlavu z okenka ven."ozval se muž vedle mě na něhož jsem hleděl přes okenko z venku a jemuž to viditelně vadilo.

Na konečné pro mě nastal problém,jak vystoupit,ale vyřešil to jeden z cestující,který mě hlavu narval zpět i když mě se zmocnil pocit,že hlava mi přitom změnila tvar.

Poněkud otřesen jsem dovravoral do metra na jezdící schody,ale nějak mě podjížděli nohy do zadu a já po nějaké době zjistil,že jsem na schodech,které jedou nahoru a  nikoliv dolů,ale já se rozeběhl a seběhl dolu byt několik lidi po mém proběhnutí dojelo nahoru v nestojící poloze.

Na nastupišti jsem vběhl do metra,kterému se zrovna zavíraly dveře,ale já se prosmykl,aby mě překvapilo,že vagon je prazdný a pak jsem se projel depem.

Z depa naštěstí vlak brzo vyjel a ja dojel do té stanice,kde jsem chtěl vystoupit,ale na nastupišti se objevili pani revizoři,jimž jsem neuspěšně se pokusil vyhnout plíživymi pohyby,ale letmý pohled na hodiny mě donutil k utěku,což mělo za následek honičku do které se zapojili i policisté a já aspon byl rychleji v práci,jenže tam mě dohonili a ja se ocitl na policejní stanici a tušil jsem,že nedodržím začátek pracovní doby.