JEDEN Z MNOHÝCH

Z venku se počaly ozývat vystřely,což aloise novotného přimělo i přes naléhání manželky,aby se rozeběhl do sklepa,kde po celou dobu okupace měl dobře ukrytou pušku s naboji.

"Ja věděl,že ji,ještě využiju."řekl si když se přes spoustu věcí prohrabal k bedně,vniž se ona puška nacházela.

"Jo v osmatřicátým jsem si nevystřelil,ale tet to doženu."pravil a začal pušku nabijet a cpát si náboje do kapsy.

Zanedlouho z helmou na hlavě a civilnich šatech se hnal,jako velká voda po schodišti ze sklepa nahoru,kde narazil na svou vyděšenou manželku.

"Co tady děláš.Běž ke dvořákoví a nelezte ven dokud se to nepřežene."pravil jí.

"Prosím tě alosi nechod nikam."řekla mu.

"Venku je mě potřeba.Neboj střílet,ještě umím.Vše bude dobrý.Neboj."pravil jí a polibil jí,načež s puškou přes rameno vyšel na ulici.

O dvě ulice dále se intenzivně střilelo.Na chodniku bylo,již několik mrtvých a zvuk kulometu rachotil nepřijemně ulicí.

"Němčouři jsou v tom domě na konci ulice v pravo.Začali nečekaně střílet parchanti."řekl jeden z mužů,který měl také pušku.

Alois novotný chvíli pozoroval pokračujíci přestřelku a pak pravil:¨

"Když se dostaneme do toho domu co je támhle,tak ty okna co znich palej máme,jako na dlani."

Oba začali přikrčeně jiti podel stěny domu po opačné straně ulice,než se nacházeli ostatní povstalci a pak se rozeběhli přikrčeně k novinovému stánku.

Alois novotný si připadal v tu chvíli,jako terč,nebot mu běh připadal strašně dlouhý a zjistil,že není tak rychlý,jako před lety.

Kulometná dávka se ozvala,ještě dřive,než doběhli ke stánku a on nepřeslechl svištění kulek vzduchem,načež se vrhl na dlažbu těsně před stankem do něhož se začaly tež zarývat kulky,ale oba muži byly v jeho zakrytu  zalehlí na dlažbě.

Alois novotný se doplížil uplně ke stánku a z poza něho v leže se snažil zalicit pušku na jedno z oken domu odkud bylo stříleno,aby hned poté dvakrát vystřelil.Hned se instinktivně zaklonil zpět za stánek a krátká dávka se zaryla do boku stánku.

"Jakmile se dostaneme támhle do toho vchodu,tak máme vyhráno."vyřkl a pomalu se přikrčeně postavil za stánkem,aby o chvíli později,jak jen nejrychleji mohl se rozeběhl ke vchodu do domu následován mužem,jenž však byl těsně před vchodem zasažen a z vykřikem se zhroutil na chodník,ale alois novotný je uchopil za paže a dotahl ke vchodu,kde je chránila venkovní zed.

"Moje noha.Sakra bolí to,jako čert."pravil muž,ale pak řekl:"Běžte já to zvládnu.Vemte si moje náboje."

"To je dobrý mám jich dost."odvětil mu a za chvíli běžel po schodišti,až do druhého patra,kde zadýchaně se zastavil přikrčen u stěny pod oknem přes něhož oúpatrně pohledl ven a uviděl zřetelně kulomet v okně a v druhém zase dva německé vojáky ze samopaly.

"Tak tet vás parchanti mám,jako na dlani."řekl si a poněvadž okno bylo otevřeno zalicil z něho pušku do okna,kde byl kulomet a dvakrát vystřelil.Kulomet náhle zmlk a on ihned zalícil na druhé okno a stiskl spoušt spatře je jak se jeden voják zhroutil od okna zatím co druhy  na něho ze samopalu vystřelit,což se událo ve stejný okamžik,kdy jej měl na mušce a stačil vystřelit z pušky,aby vzápětí na to pocitil prudkou bolest v hlavě a obličej se mu zalyl krví a on pak se pozvolna sesul podel stěny na podlahu nepocitova je již žádnou bolest.