STALO SE U KŘIŽOVATKY

John Denton a Jef Novotny stáli mezi stromy a pozorovali přes nízké keře silniční křižovatku u niž se nacházelo větši stavení.

„Němci se asi už stáhli.Za celou dobu co jsme tady, tak tu nic neprojelo."pravil Jef Novotny.

„Hele v tom domě někdo je."řekl John Denton, když se otevřeli dveře a z nich vyšla mladá žena, jenž s vědrem si to namířila ke studni.

„Navrhuji pokračovat v průzkumu."vyřkl John Denton a opatrně začal jit z lesa na jeho okraj zatím co Jef Novotny poněkud váhal, ale pak jej následoval.

„Dobrý den madam."oslovil jí John Denton lámaně francouzsky.

Žena se překvapeně otočila a vědro uvázané na provaze jí spadlo do studny.

„Velcome"řekla a John Denton hned přispěchal ke studni.

Ze dveří domu vyšel starší muž a za nim dvě Malé děti.

„Dobrý den."pravil jim Jef Novotný, který neustále hleděl na obě silnice.

„Jste první Američané, kteří sem přišli.Pojďte dále."řekl jim muž celkem slušnou angličtinou.

„Jsou tady někde na blízku němci?"zeptal se Jef Novotny.

„Před hodinou tu projelo několik náklaďáku.Měli dost naspěch.Zdrhali."odpověděl muž.

Oba vojáci vstoupili do domu a muž hned vytáhl šampaňské.

John Denton se posadil  u stolu zatím co Jef Novotny se postavil vedle okna, kde měl výhled na křižovatku a zadíval se na fotografii mladého muže ve francouzské uniformě.

„To je můj zet.Tedy byl.Padl ve čtyřicátým."zdělil mu muž a dal mu do rukou skleničku ze šampaňským, načež si všichni přiťukli a muž nahlas vyřkl:"Vivat Francie!"

„Naši jsou nedaleko.Jsme na průzkumu."pravil John Denton.

„Tady máme aspoň děti čokoládu."řekl Jef Novotny a vytáhl dvě čokolády z kapsy a přitom k jejich sluchu dolehl hluk automobilového motoru.

Jef Novotny se hned vztyčil a přitiskl se ke zdi vedle okna a za okamžik uviděl větvemi maskované nákladní auto, jenž zastavilo za okamžik před domem.Nebylo pochyb, že jsou to němci.Hned na to vyskákalo několik vojáků z pod plachty a jeden důstojník vystoupil z kabiny.

„Rychle na půdu."pravil muž a John Denton vyběhl po dřevěných schodech nahoru a Jef Novotny jej následoval.Mezitím se ozvalo bouchání na venkovní dveře a do stavení vstoupil německý důstojník a dva vojáci.Začali se dožadovat jídla a zatím co John Denton opatrně vedle okna na půdě a pozoroval vojáky venku.Jef Novotny škvírou v podlaze hleděl do místnosti pod sebou a viděl důstojníka, jak se sklání nad jedním z dítětem a něco mu říká, načež si všiml v jeho rukách čokolády, kterou mu Jef Novotny dal.

„Amerikanisch schokolade...!"řekl prudce.

Oba si rychle vyměnili pohledy a Jef Novotny vytáhl nůž vyklonil se z půdy a mrštil jej na německého důstojníka, který stačil jen sáhnout na pouzdro od pistole a zhroutil se na podlahu majíce nůž v hrudi.Hned na to skočil z půdy dolů dolu a spatřil  prvního němce, jak  ze samopalem má nakročeno do místnosti, ale on pohotově vystřelil ze své automatické pušky a krátká dávka ze samopalu hroutící ho se němce šla do stěny.Z vedlejší místnosti se ozval žensky vykřikl a pak rána, jak kdo si padl na podlahu.

Mezitím John Denton začal střílet ze samopalu z půdního okénka na německé vojáky před domem a nečekaná palba tři z nich zasáhla.

Jef Novotny se přískokem přemístil do vedlejší místnosti zrovna v tu chvíli, kdy Francouz zápasil z druhým vojákem zatím co žena ležela na podlaze.Německý voják dal před sebe muže a na něho vypálil z pušky a Jef Novotny pocítil bolest v levém rameni.Hned na to Francouz vyrazil němci pušku a vystřel zásahl sklo okna, načež oba spadli na podlahu a Jef Novotny pažbou pušky udeřil Němce do  obličeje a omráčil jej, aby se i přes krvácející rameno přesunul k otevřeným venkovním dveřím a začal střílet na zbývajíc němce venku.Do oken se počaly zarývat kulky ze samopalů a Jef Novotny mrštil dva granáty a po dvou explozích z niž jedna přivedla k výbuchu nákladní auto za nimž se němci kryli zavládlo ticho.

Poněkud vrávoravě vyšel ven hledíce  na mrtvé vojáky před hořícím nákladním autem.

„Johny asi jsme to zmákli."pravil a zadíval se na půdní okénko, jehož okolí bylo zasaženo spoustou kulek.

On se však neozval a za chvíli ve dveřích stanul Francouz se ztuhlým výrazem v obličeji a pravil:“Váš kamarád je bohužel mrtev."

„Co děti a vaše dcera?" zeptal se.

„Dcera je jen omráčená děti jsou v pořádku."odpověděl.

„Jo to je fajn."řekl a při kmeni stromu se svezl do polohy pololežící dívajíce se na silnici po které přijížděl jeep z dvěma americkými vojáky.