Svět  tonoucí v sentimentu

Dnes odpoledne pršelo aniž padal déšť, což v té chvíli nebylo ani zdaleka tak překvapivé, jak by se mohlo zdát.

    Na střeše protějšího domu stál člověk s černým cylindrem na hlavě. Náhle přistoupil k okraji, roztáhl deštník, který dosud třímal v ruce, protože pršelo aniž padal déšť, a skočil dolů. Bylo vidět jak se černá látka deštníku odděluje od kostry. Vlající šosy mužova fraku, v  děsivé  perspektivní zkratce stále se zrychlujícího pádu, zdály se být beznadějně bledězelenými.

Muž dopadl, odrazil se  od zeleně anglického trávníku, bezvadně ladící s jeho šosáckými šosy.

Vzlétl do závratné výše, aby se vzápětí roztříštil o nebeskou klenbu.

Přesně v tu chvíli přestalo pršet aniž padal déšť a začalo být pěkně aniž by jedno oko zůstalo suché.

H se vracel z práce. Došel k domovním dveřím, odemkl a vešel. Schodiště, které obvykle stoupalo k vyšším podlažím domu se teď v mezaninu obracelo a klesalo zpět k H-ovým nohám. Na stropě nad výtahovou šachtou Poklidně seděl velký hnědý medvěd a popíjel zelený čaj. H neměl zelený čaj rád, ba přímo ho nesnášel, a proto se konečně začal aktivně podílet na příběhu svého života. Přiskočil k záchranné brzdě, jeho ruka se dotkla červeně nalakovaného držadla. Zatáhl. Příval růžových cukrátek v mžiku laskavě přikryl celý svět aniž by někdo přežil.