Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíly chodí rády bosy
09. 10. 2002
19
1
3452
Autor
Bernadeta
víly chodí rády bosy
brzy zrána trávou
na kapičkách chladné rosy
malí broučci plavou
víly chodí rády bosy
pijí z listů kontryhele
zbytky rosy s sebou nosí
spolu s ranní písní kosí
do postele z jitrocele
víly chodí rády bosy
zpívat píseň louky
zaleknou se ostří kosy
ještě malou chvíli - prosí
ještě malou chvíli zpívat
ještě zívat slunce vzývat
ještě hladit brouky
kosa smrtka nabroušená
slitování nemá
bílé nožky s trávou skosí
utichnou včely i vosy
louka
zpívá němá
1 názor
na kapičkách ranní rosy
koupají se včely vosy
drhnou si své dlouhé nosy
nožky křídla a kokosy
na kapičkách ranní rosy
plavou broučci kraula
říkal mi to včera kdosi
až se Sao Paula :-)
Ty jo ono to bylo ze začátku tak pěkně něžný...a na konci najednou bác...každopádně účel - překvapit - to určitě splnilo :-)
Cos napsala je vysvětlení, kdy a jak báseň vznikla. Tomu se dá uvěřit. Ale těžko se dá uvěřit, že taková báseň může vzniknout bez vlastní zkušenosti. Že by klasici přece měli pravdu a po Tvé přeměně Ti zůstaly vzpomínky na vaše reje někde v podvědomí?
:-)))
Člověk nikdy neví...
Už mi taky několik lidí řeklo, že jsem byla v minulém životě víla:-)
Teď jsem teda zmatený, protože všichni klasici - Mahen, Tyl a podobní tvrdili, že když se víly zamilují do člověka, přestávají být vílama, takže jsem myslel, že ta báseň je vzpomínkou na dobu, když Tě posekali jako vílu pubescentku. Buď klasici kecali nebo se jako dospělá přetvařuješ. Ale při čtení Tvých básní mi ta první možnost připadá pravděpodobnější. Počkám až budou teplejší noci a vydám se na louky do jižních Čech opatřit si důkazy.
Já se nepřetvařuju. Pokud mne k tomu někdo nedonutí. Napíšu Ti, jak báseň vznikla. Chodím ráno venčit psa a pozoruju louku. Všimla jsem si, že lístky kontryhele jsou vlastně takové kalíšky na rosu, dívala jsem se do té rosy v nich a byla jsem nadšená. A tak to bylo každé ráno. Naplňovalo mě to takovou radostí, že jsem si řekla, že to musím popsat. Když jsem doma sedla k počítači, chtěla jsem napsat oslavnou báseň a k té automaticky patří i víly, protože ty se mi zkrátka nějak pletou do života. Když jsem byla v polovině stále ještě pozitivně naladěné básně, zazvonil telefon. Ta zpráva mne tak zlomila, že jsem všechny víly pozabíjela. Úmyslně. Toť vše. :-) MB
Nevím, zda jsem nezapomněla na avízo, tak radši ještě jednou....... :-)
Omlouvám se. Nejsem Anonym 95, nebyl jsem přihlášený. Neumím se tu ještě pořádně pohybovat a ještě vyvedený z míry Tvou básní ani nevím co je za den natož jak posílat tipy.