Výtah nejede

           Výtah nejede?

         Hej ... To nemyslíte vážně?!!

         Tak jsem se podíval na ty schody ... od kabinky výtahu jsem viděl jen do prvního mezipatra a dál už ne ... Zahlédl jsem ješte list obrovského fíkusu,který si pamatuju ze své poslední cesty po schodech.

         Bolely mě nohy. Bylo strašné vedro a přede mnou šla strašná kočka, tak jsem spěchal, abych si mohl výhled na ni vychutnat co nejdéle. Měla minisukni a byla fakt k sežrání ... hmm ... škoda, že na mě tenhle typ nikdy neletěl...

         Tenkrát jsem si toho fíkusu stěží všiml ... vlatně v té době jsem si vůbec všímal věcí mnohem míň než teď.

         Až dneska vidím, že má zvadlé listy a chybí mu voda...

         Klap, klap, klap...

         ...po schodech dolů se belhá děda s lakovanými polobotkami a klapáním mě vytrhne z moře myšlenek, co se mi vlní hlavou.

         I když ... jak vidím toho dědu, uvědomím di, že mu taky chybí voda, kůži má vrásčitou a scvrklou, ale nejhorší je unavený výraz v očích, ten by potřeboval vypláchnout ... Radši bych mu tam nasadil radost z vnoučátek a ne starost o výši důchodu.

         Děda kulhá ... taky by potřeboval výtah ... proč ho sakra někdo neopraví??!

         Vždycky tu výtah jezdil ... ale mě dřív výtahy nezajímaly, hezky jsem si to šlapal po schodech, po cestě do kanceláře jsem minul ještě deset podobných fíkusů (bývaly taky tak zvadlé, jako je tenhle v mezipatře??) a prošel okolo sekretářek a běžně i jedné uklízečky (jmenovala se Marta??).

         Klapy, klap ... že by zase ten děda? Ne ... ten mešel ani trošku odhodlaně (tak, jak tyhle kroky znějí) ... děda šel unaveně, ale tohle zní ... přesně tak jak vypadá! Na úroveň fíkusu přikráčela podnikatelka ... věk asi 30 let, vlasy v drdolu,postava ujde, na nose seriózní brýle a oči ... můj bože, má tak uštvaný výraz, který nesnesitelně kantrastuje s arogantním držením těla.

         Copak jsem taky tak vypadal?

         Je znát, že ani ona nevidí zvadlý fíkus a oprýskané schody, jen svůj cíl ... neznám ho, ale ... její cíl se mi ani tršku nelíbí.

         Jo ... uvědomění bolí a já už vím, že jsem měl přesně tenhle výraz v očích, stejné držení těla, stejný ... cíl? Peníze, kariéra, nové BMW, prostě úspěch na celé čáře ...

         ... není zvláštní jak se člověk dokáže změnit?

         Malá holčička ... Uvolnění po napětí té šílené podnikatelky ... Má květované šatičky a směje se na celé kolo ... té vůbec navadí, že paní na informacích se na ni pohoršeně dívá. Kvítko (jo, tohle jméno by na ni sedlo!) se prostě raduje ze života ...

         Miluji dětskou radost, je tak čistá a ... osvěžující.Děti se pořád na něco ptají, chtějí, aby všichni byli tak pocitoví jako oni, chtějí pochopit svět okolo ...

         Teď moje Kvítko přeběhlo celou vstupní halu, až ke kabině výtahu ... až ke mně ...

         „Pane, a jak se s tou židlí na kolečkách dostanete po schodech nahoru?“

        [někdy cesta po schodech nahoru není to nejdůležitější...]

=> Zvlastni podekovani zde patri Tiltovi..  on uz vi za co.. :o)