Snění v čajovně

...Už to vím, říkals...říkals, že mi dáš pusu. Studenou od okenních skel. Aleč je to jinak. Sním s otevřenýma očima. Ležím na polštářích a fantazie se rozbíhá naplno. Sedíme, povídáme si. I v tom přítmí rozeznávám Tvé zelené oči. Vpíjím se do nich a mírně se nakloním. Přikryls svou dlaní mou. Jako by to bylo samozřejmé. Vzdálenost mezi námí se pomaloučku zkracuje. Začínám cítit tlak někde uvnitř. Zrychluje se mi dech... nebo zpomaluje...všechno je jedno. Teď...Tvé teplé rty se dotkly mých. Výbuch, sopka, uragán, lavina, potopa...nedýchám...nevnímám...nic než... Nádherný sen. Jen nerada se z něj probouzím. A realita?! Je mi zima, mám ledové dlaně a.. a.. a sedím sama. Třesu se jako štěně, které právě berou od mámy. ...

---