Ranní dialog rozumu s citem

Zvoní budík

cit se líně protáhne: "Ještě chvilku"

rozum s důrazem přísného rodiče:" Ale jen 5 minut!"

cit: "Nejraději bych nevstával vůbec"

rozum:" To by se ti hodilo. A kdo půjde do práce? a ještě jsi nezaplatil složenky."

cit se zalekne, ale hdned nato se uklidní:"Mám ještě dva dni čas. Bože, jak mám těžké nohy."

rozum vyšle první varovný signál:"Pět minut už uběhlo a teď vstávat!"

cit neochotně poslechne:"Ale nemusím se usmívat, že je nový den, že ne?"

rozum:"Aby sis pohledem do zrcadla nezkazil náladu, A nezapomeň se nasnídat, v poslední době až příliš týráš své tělo."

cit: "Hned po ránu se mi zvedá žaludek, najím se až v práci."

rozum: "Jak myslíš, ale mndlé tělo, mdlý duch. "

cit: "Hm"

rozum upozorní: "Je fůra hodin a ty nejsi ještě oblečený. Nezapomeň si vzít čistou košili  a boty by si zasloužili taky trochu péče."

cit:"Košile jeden den ještě vydrží, bral jsem si ji teprve včera. A venku je bahno, nemá cenu se zdržovat s čištěním."

rozum: "Ja k myslíš, už mlčím. Abych nezapoěl, výtah zase nejezdí, prosímtě, ne abys pospíchal, spadl a zlomil si nohu. Nemůžu potřebovat žádné maléry. Víš co se říká, pospíchej pomalu."

cit ironicky podotkne: "Neboj se, tak pospíchat já rozhodně nebudu.  A konečně nechceš jít raději se mnou?"