Divný nápady a Nedělní úklid

Jednoho dne se takhle vzbudil Přemek Podlaha, dal si k snídani

kaviár a tousty, zatímco z betonovejch základů jeho plotu vysekávali mrtvolu ukrajinskýho dělníka.

Jinej chlap prej zase šukal křišťálovou vázu, jenže ho pak

nemoh dostat ven a tak tu vázu rozmlátil, přičemž si ho bohužel uříznul a málem vykrvácel.

No a nedávno ňákýho chlápka vytočily složenky ve schránce natolik, že s nima podpálil kvartýr a pak vyskočil ze třetího patra.

Za těchto okolností už vlastně není vůbec nic divnýho na tom, že jeden kluk nechal večer na ňákym nádraží v Rakousku jednu zmrzlou holku a za dva měsíce ho napadlo, že by ji moh zahřát.

Někdo to zkrátka nemá v hlavě v pořádku. A holka, která si myslí, že to dokáže pochopit, to asi taky nebude mít dvakrát srovnaný.

Nevím jak začít s nedělním úklidem a tak si vezmu Tvou páteční žvýkačku. Je už mírně zaprášená, musím ji trochu umejt mezi mým jazykem a patrem. ( Když jsem Ti minule říkala, že jsem ji opláchla vodou, tak to jsem teda pěkně kecala. )

Teď, když konečně píšu to všechno, co chci napsat, tak se mi děsně klepou ruce, ale když jsem před chvílí dosrkala poslední kapky, co zbyly v krabici od džusu, tak jsem se netřásla ani trochu. Vytáhla jsem ze dna vodpadkovýho koše ty dva nádherný, mazlivě klouzající, průhledný tunýlky a chvíli je laskala mezi palcem, ukazováčkem a prostředníčkem mý pravý ruky. Prostě jsem je nemohla nechat na tom nedůstojnym místě. Rozhodla jsem se poskytnout jim ještě jednu, poslední rozkoš: víš, jak je ta štěrbinka, kterou ten džus z krabice vytejká? Tak přesně do týhle štěrbinky jsem tyhle dvě latexový stvoření plný života něžně soukala a vtěsnávala a bláznivě jsem se přitom usmívala ... ( Ten Pulp Fiction - soundtrack, to je teda síla! ) 

Nakonec jsem roztrhala včerejší vstupenku na výstavu pro 2 osoby a ty útržky jsem do tý krabice nacpala taky. To aby se těm mrňavejm pidižvíkům dostalo něco málo funkcionalismu.