Balónek

Provázek mi z dlaně utek,

pouťový balónek vylétl do nebe.

Pomalu mizel v modravém oparu

(hleděl jsem za ním a málem jak postaru)

z té výšky padl na mě smutek.

A slza mi tvář zchladila,

slza jiná, než jakou dítě dovede.

Byla to slza pro slzu, co nezkanula

(velká, jak hrách, ale hned se rozplynula)

byla a záhy nebyla.

Ale její vlhký slaný dotek

studil mne, když stál jsem jak bez sebe

a balónek v dálavě mizel bez odkladu

(čím dál tím matnější na blankytném podkladu)

                  než zmizel docela a sním i ten smutek.