Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

HM.

12. 10. 2002
1
0
640
Autor
Ronek

A TAK Tě nechám, ať se trápíš, ať úpíš,

jako jsem to dělal já……

…….leží na chladné zemi, připoután sám sebou. Myšlenky, spousta myšlenek. Jsou jako komáři. To už taky někdy zažil. Víří v hlavě, v srdci? V srdci řežou. Spadl z krásy Tvýho žití rovnou na beton. Odírá se do krve. Plazí se. Jako červ. Rudá stopa. Natahuje ruku. Do výšin. Nedosáhl. A zas tam leží. Zkroucený. Zhroucený. Troska. Pokolikáté už? Nepamatuje se. Nevzpomíná. Kolik jich tu bude ležet po něm…na dně. Ztratil svou důstojnost. Někdo ho nakopl a poslal na zem. Kolikrát to už udělal on? Taky neví…….

Zvedá se. Stojí na vratkých nohou. Ještě se třepou. Jde do toho znovu. Proč? Co kdyby…

Prej se tomu říká závislost na LÁSCE…….a tak……..

 

Netrápím se, nebrečím, neřvu a nekřičím a taky nebudu, už mě k tomu NEDONUTÍŠ.

 

PS: Třeba někdo jinej?


Tinwe
29. 10. 2003
Dát tip
huh! to je vostry! je to tak...láska je praštěná...:-) tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru