STALO SE V OBRAZE

Richard Kovář v zapadlém starožitnickém krámku objevil velký obraz na němž byl znázorněn bílý zámek na konci vydlážděné cesty,který jakoby na obraze zářil.Pozadí znázorňovaly zalesněné kopce nad nimiž se klenula azurově modrá obloha z několika mráčky.

Cosi mu našeptávalo,aby si ten to obraz koupil a tak také učinil.

Doma si obraz hned pověsil na stěnu a usedl do křesla zadívaje se na něho.Po chvíli se jej zmocnil pocit,jakoby obraz přestal byti namalovaný a pak se jeho rám začal zvětšovat a on byl z křesla vtažen do obrazu ocitaje se na vydlážděné cestě.Jakási síla jej tlačila dále k zámku a on počal jít po cestě k zámku,až došel k bráně,která se před ním otevřela a on vstoupil do pozlacené chodby,kterou prošel a na konci chodby se před ním otevřeli další dveře a on se ocitl ve velkém osvětleném sále,kde se vše třpytilo,až mu z toho začal přecházet zrak.

 Na druhé straně sálu spatřil trůn a na něm muže vedle něhož na schodech seděl šašek.

"Vítám vás v království štěstí a spokojenosti."řekl mu muž.

"Co?V království?"zeptal se udiveně a přitom sálem začala hrát líbezná hudba,jenž začala spoluvytvářet atmosféru spokojenosti.

 Než se nadál přineslo několik stříbrně oděných mužů na opodále stojící stůl talíře s jídlem a také pití.

"Račte usednout."pravil mu král a vstal z trůnu a došel ke stolu za něhož i on usedl.

"Pokud budete chtít můžete zde zůstat.Nebudete mít žádné starosti a všeho budete mít dostatek."řekl král a pozvedl číši s vínem.

"Na vaše zdraví!"dodal poté.

"Na vaše pane králi."pravil mu on a též se napil vína,aby pak pozdější prohlídku zámku a nejbližšího okolí s klasickým tržištěm a všemu co k tomu patřilo absolvoval v jakémsi snovém stavu.

 Ani nevěděl,jak se dostal do komnaty na postel,ale byl v takovém rozpoložení,že mu to bylo jedno a zadíval se s potěšením na zařízenost místnosti a na stolku uviděl džbánek s číši tušeje,že ve džbánku je víno a tak s postele vstal,ale sotva došel ke stolku spatřil v místnosti šaška.

"Vše co se třpytí není zlato."pravil mu šašek.

"To vím taky.Co tu chceš?"zeptal se jej.

"Uteč dokud je čas"

"Co proč bych měl?"

"Budeš na vždy sluhou pana krále."

"Co je to plácáš za nesmysly.Můžu přeci odejít,kdy budu chtít."

"Už si dostal první dávku poslušnosti.Druhá je v tom víně.A ta s tebe udělá oddaného sluhu.Nebudeš vědět kdo jsi.Budeš jen sloužit od rána do večera."¨

"Tomu nevěřím!"

"Nemůžu tě nutit.Já tě jen přišel varovat."

Richard Kovář zbystřil pozornost a zadíval se do džbánku s vínem a pak na šaška.

"A kdybych to víno nevypil?"zeptal se.

"Tak by jsi dříve nebo později stejně skončil,jako sluha.Už tet stojí na chodbě stráže."

"Stráže?Žádné jsem tu nikde neviděl."

"Tak se podívej."pravil mu šašek a opatrně pootevřel dveře na chodbu a on škvírou uviděl dva muže ve zbroji.

"A jak mám tedy utéci?"

"Následuj mě."

Šašek přistoupil ke skříni a vlezl do ní a po chvíli mu pokynul,aby ho následoval a on tak učinil a zjistil,že za skříni je schodiště vedoucí kam si dolů.Šašek zapálil pochodeň a začali sestupovat po schodech dolů,až se ocitli v jakési chodbě,kterou došli,až ke zdi z niž šašek povytáhl jednu z cihel a za okamžik se objevil vchod za kterým se nacházela krajina s cestou po niž on do zámku přišel.

"Rychle běž po té cestě a na jejím konci se dostaneš tam odkud si přišel.Nezapomeň!Obraz znič!O mě se nestrachuj!A běž.Již svítá:"řekl mu šašek a on se rychle rozeběhl k oné cestě,aby za chvíli za ní po ní běžel,přičemž se zadíval letmo za sebe na zámek a zaslechl zvuk trubky,což nevěstilo nic dobrého a tak zrychlil tempo a před sebou uviděl v mlžném oparu se ztrácet konec cesty a za okamžik do toho prostoru vběhl a náhle se ocitl opět ve svém bytě.Rychle se ohlédl za sebe a uviděl,již na stěně zmenšení obraz a na něm od zámku po cestě rychle jet skupinu rytířů na koních.

 Prudce strhl obraz ze stěny a začal po něm dupat stále vyděje,jak se přibližují oni jezdci a tak popadl zapalovač na stolku a hořícím plamínkem na několika místech obraz zapálil viděje,jak první jezdec z napřaženým kopím míří z obrazu na něho a vzápětí se kopí prudce vysunulo z obrazu a těsně mu minulo hlavu,ale on vší silou kopí popadl a vyrval je celé z obrazu a přes plameny jej zapíchl rytíři do hlavy,jenž se zrovna snažil z obrazu vylezti majíce v ruce meč,ale z křikem spadl zpět a další ozbrojence zakryly plameny plátna a Richard Kovář hned na to se rozeběhl pro kbelík do něhož napustil vodu a hořící obraz vodou uhasil.

 Pak zadýchaně sledoval kouřící shořelé plátno i část koberce a po otevření okna usedl těžce do křesla a náhle usnul,aby po probuzení se nechápavě zadíval na shořelý obraz a zhola si nic nepamatoval.