Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpověď pro Špuntíka
17. 10. 2002
7
0
1020
Autor
Kati
Dlouho jsem přemýšlela, jak by se vlastně dala pohřbít láska. Vlastně je to docela lehké. Přijde den, kdy ji necháš zemřít a budeš rád, že je mrtvá, protože pak už ti v jejím jménu nikdo neublíží.
Oblékla jsem se do černého
rozhodnutá pohřbít lásku
v naprosté temnotě nadcházející noci
která mě zbavila víry.
Čajová svíčka dohořívala
stejně jako mé sny
zaslepené dětskou naivitou.
Byl posledním úderem do mého srdce
stal se důvodem melancholie
vlévající se do mých žil.
Smuteční hudba z radia
oslavovala krásu a stálost toho děsivého citu
a mně se chtělo smát...
Kdo ještě věří pohádkám?
Z holčičky ve mně vyrostla žena
ne, nechtěla jsem takovou změnu
ale nebylo možné se ubránit.
Chápu už všechny odevzdané tváře dospělých
i já začnu patřit k nim
k těm, kteří vzdali svůj boj
a pohřbili lásku...
Se srdcem přibitým na kříži.
Láska je někdy pěknej prevít.
Ale zase je potřebná.
Moc se mi to líbí a....tip
Celé je to tak príjemne melancholické a smutné....Má to atmosféru a pocity sú pekne podané...hmm...veľmi zaujímavo píšeš:)
*
Jo nici me to,ale nedokazu vcas odejit,proste se na to vykaslat..a premejslim jak dlouho to jeste muzu vydrzet
Vlastně to vůbec není jednoduché. Každou svoji lásku nosím v srdci pořád, záleží jen v jaké hlubině, jak moc bolí, jak byla hezká či nikoliv.....
Je to ale pěkně napsáno a proto *
Taky jsem to tak dřív cítila, ale ty city hluboko ve mně mě jen ničily. A tak jsem se rozhodla že je lepší žít bez nich.
S tim nesouhlasim. Neco v srdci vzdy zustane, ale aby se muselo srdce pribijet na kriz, to se rovna sebevrazde.