Trápení

Na duši mi padla stín,

oči hledí do prázdna,

marně hledají svůj cíl.

Bezbranné ruce se chvějí,

v srdci stesk, hlodá jak červotoč.

Ústa, cos líbala kdys,

teď do mříží se smějí.

Podivný osud náš-kriminál,

zmíráme tu zaživa,

co však bude s námi dál?

Bezbranní jak mušky

jdem svou cestou dál,

však jakoby zlý duch

se nám za zády jen smál.

Kolik ještě dní,

kdo odpověď zná?

Kdy skončí naše trápení,

ta studna bezedná ... ?