Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNesmrteln0
Autor
Petula
NESMRTELNÉ
(BLEDÁ PANNA)
S panenkou si dívka hrála –
na hlavičce pravé vlasy,
po mamince, pěkná, stará…
Jak při hraní vykládá si,
malý knoflík perleťový
pod truhlu jí zapad asi.
Temno stínu neodpoví,
namáhá si marně oči,
hmat je lepší, než zrak soví.
Po ruce jí cosi skočí…
V dlani knoflík perleťový.
Její krev ho rudě smočí.
Co je pravda, co sen, kdo ví!
V spánku panna ránu saje.
K ránu další obraz snový:
Panenka odkopaná je!
Byť ke spaní uložena,
to si dívka pamatuje,
dřív než spánkem přemožena,
vždy ji do postýlky vkládá,
jak své dítě dbalá žena.
Ať jí nenastydnou na záda,
peřinku i pod trup vloží.
Sama to má také ráda…
Další noc má sen o hloží.
Škrábance jí panna saje.
Svými zoubky jako noži
trnů špičky vytahuje.
Hlava bolí, kalné ráno,
postýlka zrak přitahuje.
U panenky rozestláno,
před postýlkou – kapka krve!
Co se stalo, nepoznáno…
Rány svědí jako prve,
když pod truhlou cosi seklo,
rozškráblo jí dlaň do krve
Zatvrdilo se, nezměklo
srdce dívky odhodlané.
I kdyby se peklo vzteklo,
uvidíme, co se stane!
Nití spoutá pannu v noci
uzly, z nichž se nedostane.
Pod truhlou se dějí věci!
Praskání a rachot sílí.
Pouta povolila přeci…
Dívenka spí, ve snu šílí.
Z pod truhly se kdosi souká…
Něžnou tvář si těžko zmýlí…
Dívka na panenku kouká!
Chladné ruce zrak jí skryjí.
K posteli ji nití poutá.
Modlitby se skutkem míjí…
„Můžou roztrhnout ta pouta,
jenom ty, co věčně žijí!“
Od panenky zní hlas z kouta…
Když nad dívkou naklání se,
z šatů vůně – vyschlá routa…
„V našem rodu vypráví se,
nesmrtelné že jsou ženy.
Po přeslici podědí se
na hrdle matek znamení!“
Bledá panna dívku líbá,
vlhce, chladně – pach podzemí.
Do očí se zblízka dívá,
panenku s pravými vlasy
– Dívce pokoj do tmy splývá. –
Bledá v náruč ukládá si.
– Dívka padá v těžký spánek. –
Panna s pannou povídá si.
Nad ránem ji vzbudí vánek.
Ložnicí vál uzavřenou;
v oknech kliky, v dveřích zámek…
Přec se v noci stala ženou…
U postele špulku nití
na mnohokrát roztrženou.
Před zrcadlem děs ji zchytí.
Pleť hrdla už není hladká!
Dva rubíny se tam třpytí…
Takové, co měla matka.
Ahoj |||-_-||| Petula