Pozdně odpolední kuřák dýmky

Pozdně odpolední kuřák dýmky  

Sedím na dřevěných schodech před domem a vypouštím do vzduchu malé kroužky dýmu.

Stoupají vzhůru, a když se skrze ně podíváš, spatříš modrou oblohu a slunce, které, uprostřed prstence kouřové šedi, zdá se být ještě zářivějším. Spárami v kamenné dlažbě dvorku prorůstá tráva.V rohu mechem obrostlá studna, kterou bys jistě mohl padat celý život, ba i několik životů a přece bys nedopadl na dno. Ta představa, celý život jen padat, hloub a hlouběji s údy doširoka rozhozenými, cítit ohromnou sílu pádu. Ta představa, na dřevěných schodech před domem, je neobyčejně lákavá a starý ořech sklání se nad tou nekonečně hlubokou studnou, jako by se chtěl ujistit, že skutečně nemá dno.