chvála bláznovství

Už když jsem otvíral dveře hospody, říkal jsem si, jak je dobře, že jsem s sebou nevzal Irenku. Irenka by určitě říkala:

 „To musíme pořád jenom chodit do hospody?“

A já bych asi odpověděl:

„Ale Irenko, vždyť v hospodě jsme se přece my dva poznali!“

A Irenka by kňourala:

„Když já nemám ráda ty hospodský známosti…“

…a tak dále.

Přisedám si ke stolu, kde je volné, čisté místo a neobsazený popelník. Sedí zde ještě tři muži. Mluví o céčkových fotbalových mužstvech, ve kterých kdysi hráli, politice, povídají si oplzlé fóry a v celé hospodě je nechutně nahulíno, mám podezření, že do mého půllitru se někdo vyblil. U okolních stolů se oblézají páry středoškoláků, každý s každým, hlavně když je sranda a ráno ve škole o čem povídat. Už mě to unavuje. Z monotónního hluku kolem mě těžknou víčka a chce se mi spát…Měl jsem chuť na pivo, a ne poslouchat dokola okolo ty samý kecy. Chci jim něco říct, ale jsem srab. Tak aspoň bouchnu půllitrem pořádně o stůl, zamračený odcházím. Jako že je bůh nademnou, proč jsou lidi v hospodách tak stejný? pomyslím si.

Další den, další večer, opět se dostavuje chuť na pivčo. Otvírám dveře hospody a jsem rád, že Irenka…počkat!

Hospoda je klidná, všude čisto, nikdo nekouří. Okna jsou otevřená a v rohu kdosi zadírá rotopéd. Ukážu na něho, zašklebím se jako že „hele to je ale debil co?“ načež zjistím, že nikdo jiný si sportovce v hospodě nevšímá. Jako opařený si sedám na nejbližší židli a pozoruju svět okolo. Všichni hosté jsou ve svátečním, decentně spolu hovoří aniž by si skákali do řeči. O sprostých řečích si můžu nechat zdát. Zatvrzele mlčím a pohrdlivě si měřím všechny slušňáky kolem. Přistoupí si to ke mně cápek, nakrátko ostříhanej, voní jak buzna, a pitomě se usmívá. „AHOJ. Ty jsi smutný, že?“ Vylezlo z toho. Jaký že? Jaký AHOJ? Řvu na něj. Co to na mě zkoušíš? Ze skauta mě vyrazili a tak chodim do hospody ty sráči! Ulevím si.

Všichni zmlknou jako v hrobě, zvednou ruce ke mně a blíží se ke mně jako zombie. Unisono, chorál á capella opakují: „Pojď si o tom promluvit“ „Pojď si o tom promluvit“  „Pojď si o tom promluvit“.

Néééé! Buzeranti!!!