Nedůvěře

Dům sklizen, světla zhasnuta,

na plotě visí sen:

v lodi staré to skřehotá,

jsem starým havranem.

Krákorám, noční ticho ruším -

křídla jak černý háv...

paňáca s maskou maskota

mě tahá za rukáv.

Vše, co nebylo, může být,

zhloubky se nadechnout,

pak trojrozměrných věcí syt

pod dveřmi proklouznout.

Alenka s bílým králíkem

se směje do dlaní

a malinkaté bobulky

můj hlad teď zahání.

Nespěchej, zkus se rozhlédnout,

než spustíš alarm, věz -

žít život dá se vždycky líp,

když nejsi bez peněz.

Teď anděl peří posypal

dvounulky pápěřím

a možná s šátkem na očích

slovům Tvým uvěřím.