Špatná báseň

Špatná báseň

Určitě mnohem lepší básně už vznikly
na marodérském lůžku
kdy leckterý jiný nýmand
pokoušel napsat se ve variaci
na přečtené a milované
povzbuzen horečkou
aby udělal radost nějaké bláznivé holce
a ukrátil sobě dlouhou chvíli
Kdyby mohl vstát a jít
a začít znovu
a jinde
a líp

Kdybych byl filosofem
s šedými prsty od stránek stařičkých knih
plných vší moudrosti
a hlavně těžkého staletého prachu
co chodí ulicí la Pigalle den co den ve starém
zeleném
notně už obnošeném fraku
a co ho pitomý císařský úředník
v zájezdním hostinci zve Hansem Jacobem
zpupně a směšně zároveň
pro nedostatek taktu
Tebe bych hledal v těch knihovnách
a po Tobě pátral v Těch spisech
a k dovršení ne dramatu
ale jen absurdní lidské komedie
dávali by mne pak studentům za vzor
co archetyp muže
jenž život svůj zasvětil touze po vědění
věnoval jen práci se
vědě
Netušíce,

že jenom proto
neboť ten Tvůj voňavý krámek
s květinami všech tvarů a barev
s tisíci exotických jmen
míjel jsem přemítaje
o tom kdo jsme
a nebo kam jdeme
netečně hloupě a pošetile
celý svůj život
den co den

Kdybych byl třeba malířem
takovým tím ještě nepříliš uznávaným
ve snobských uměleckých kruzích
co nedostatek své inspirace
zaplaší pitím
levného vína z krabice
Míchal bych barvy
na upatlané zaschlé paletě
a daroval Ti pochybnou nesmrtelnost
na kusu plátna napnutém
na rámu
červotočivém a chatrném
a v podkrovním neuklizeném ateliéru
dělal Ti nemravné návrhy
až všichni kritici světa
by potom za sto let psali
odborné úvahy
a dlouhé precizní studie
o příčinách tvého podivného úsměvu
nevědouce, že mi tenkrát
prostě jen došla červená barva

Anebo kdybych byl cestovatel
takový ten osmahlý chlapík v tropické přilbě
co ráno snídá hořký chinin
boje se malárie
proklestil bych si pralesem cestu
až k neobjevenému vodopádu
Nechal bych na sluncem rozpálená záda
padat ty provazy studeného stříbra
a představoval si
že jsou to Tvoje prsty
Možná že bych se divil
proč máš tak studené ruce
a potom bych vodopádu dal Tvoje jméno
a nakreslil neumělými tahy do notesu kus mapy
Pod Jižním křížem a lehkou moskytiérou
posílen nejlepší pravou skotskou
z dodávek koloniálního parníku
bavil bych se tam představami
jak si tak tečeš a zprudka padáš ze skály
studíš mě
a lechtáš k zbláznění
a vůbec si nevíš
že jsi to Ty

Kdybych byl kupcem z Orientu
co kouří hašiš z vysoké vodní dýmky
a čtyřikrát za den velebí Allaha
ukláněje se na Východ kde tuší posvátnou Mekku
dozvěděl bych se pověst o Tvé kráse
od žebráka na bazaru starověkého Tripolisu
a obrátil chod své znavené karavany
někam k Tvé domovské oáze
kde bych Tě poznal podle Tvých hlubokých očí
ostatně
co už smí cizinec spatřit z půvabů beduínské dívky
že
a potom s Tvým otcem šejkem udělal bych asi poprvé v životě
naprosto nevýhodný obchod
neboť bych smlouval tak malinko
jenom aby se necítil uražen
Večer bys pak v mém stanu
tančila jen pro mne na perském koberci
a já bych podvedl s Tebou celý svůj harém
dřív než by nad Saharou
vysvitlo pro nás dva slunce

Nejvíc mne polekalo
když jsem si sám sebe představil
jako skutečného básníka
toho co se nocí na vratkých nohou
dovleče až k Tvým dveřím
s lahví absintu nedopitou
a zbytkem cigarety
jak mlsný kocour zaškrábe Ti na dveře
bude Ti vrnět v náručí po celý zbytek noci
slibovat Ti svou věčnou lásku
a druhý den se zas vypaří
dřív než se vrátíš domů z práce
s poslední tvojí stokorunou v kapse
Na Tvoje zrcadlo a jasně že Tvojí rtěnkou
napíše Ti dalších pár lží
těch co ho právě napadnou
a které stejně zapomene
určitě dřív než přejde
na druhou stranu ulice
ale Ty si je budeš pamatovat navždy
a budeš jim věřit

Konečně
byla by to asi lepší báseň než tato....