Pohádka pro Olgu

Byla jednou jedna holka. Někdo jí říkal Olga, jiný zas Olivka, Ola, Olivie (princezno). Olga měla spoustu přátel a jedny hodné rodiče. Tatínek a maminka jí pravidelně posílali dobroty z domova, aby se Olivka měla dobře. Nebydlela totiž s nimi, ale dáleko, předaleko od nich, až ve vzdálené Anglii. Ta země byla tak daleko, že člověk musel přejít nejen sedmero velkých řek a vysokých hor, ale i jedno studené moře, aby se tam dostal!

Přes vodu převážel starý čenošský hudebník, který vždy hrál na saxofon, když chtěl přilákat pocestné na svou loď.Vášnivé tóny se pak nesly nad vodou i nad zemí a lidé přicházeli blíž - podívat se, kdo to tak nádherně hraje.Ola se od něj také nechala převést a na druhém břehu, už v Anglii, mu vřele poděkovala. Byla totiž v té nejzelenější zemi, kterou kdy spatřila!

Šťavnaté koruny mohutných stromů se jí ukláněly až k pravému anglickému trávníku a Ole se náhle zachtělo vzlétnout jim vstříc a dotknout se svěžesti jejich listů. Všude kolem také kvetlo spoustu různobarevných květin a keřů, až z toho hlava bolela a oči přecházely.

A Ola si řekla, že tam chce už zůstat, a tak se také stalo. Každého rána vstávala dívka do práce - neboť jak víme, bez práce nejsou koláče. A co že měla vlastně za povolání?Nebe ji povolalo do Anglie, aby tu malovala to, co viděla a slyšela, ty, co znala, a vůbec vše, co si představovala a cítila.

Práce jí šla dobře od ruky - za krátký čas měla namalováno desítky obrazů a obrázků. Lidem se její díla líbila, byla totiž JINÁ, protože jejich autorka se nechtěla něčím zavděčit nebo něco předstírat. postupně si začali všichni kupovat její výtvory a z Olgy se stala známá malířka. Byla ráda, že ji lidé v této zemi chápou nebo se o to aspoň snaží. Stále však cítila, že něco není v pořádku - nevěděla ale, co to je...

Jednoho rána se probudila a podívala se na oblohu - a ta nekonečně krásná modř s obláčky jako kopečky šlehačky ji uklidnila a Ola si uvědomila, že to nebe bude stále modré a jako její duše bude plynout časem...

Potom už Olga nikdy neměla pochyby o tom, co dělá, ani o tom, kdo je a kdo byla - položila se do svých myšlenek a nechala se unášet jejich proudem, na ničem jiném už nezáleželo...

A jakže to vše skončilo? Olga žila šťastně a vyrovnaně. Bylo jedno, kde - důležitá byla už jen ONA a její DUŠE.