MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ

Přikrčen v zákopu čekal, jako desítky vojáků ve francouzských uniformách k povelu k útoku. Od té doby co se vrátil z nemocnice ho všudy přítomná smrt míjela v podobě kulek a střepin explodujících granátů.Sám, však tušil, že to nemůže trvat věčně.

 Povel k útoku zazněl a on vylezl rychle přes okraj zákopu s napřaženou puškou na jejímž konci se leskl bodák.Nevěděl pokolikáté tohle zažívá, ale bylo to jednotvárné.Rozstřílená země plná kráterů a tu a tam mrtvých těl z niž na některých, už bylo sotva poznat ke které z bojujících stran patřili.

 Od německých zákopů se ozvala kulometná palba podporovaná palbou s pušek.Zahlédl, jak dva vojáci předním po straně se z výkřikem zhroutili na zem.Ostatní je přeskakují a běží dále.

Také běží dále.Vzduchem sviští minometné granáty.Následují exploze.V běhu se krčí, jak jen to jde.Další vojáci se hroutí.Jeden přímo několik metrů před ním je explozí vymrštěn do vzduchu a odhozen stranou.Palba začíná byt přímo vražedná.Ocitá se u několika vojáků a v běhu zalící pušku.Dvakrát z ni vystřelí, načež pocítí prudkou bolest v noze a kácí se k zemi.Dva vojáci v jeho blízkosti se rovněž hroutí k zemi.Zřetelně slyší svištění kulek kolem sebe vidí dopadat kulky.Ti dva leží bezvládně opodále něho.Zatíná zuby a po zemi přikrčeně leze směrem k velkému kráteru, aby za okamžik do něho sjel.Na dně kráteru v kalné vodě leží čísi tělo.Letmý pohled na něho dává tušit, že tu leží dlouho.Od německých zákopů se ozvaly píšťalky.Je mu vše jasné.Němci zahajují protiútok.Bolest začíná byt nesnesitelná.Leží nehnutě a přes přivřené oči spatří kolem kráteru proběhnout několik německých vojáků.Od francouzských zákopů se ozývá intenzivní palba.

Do kráteru skáče pojednou německý voják, jenž se snaží krýt před palbou.Je k němu na několik vteřin zády.Nacvičeným pohybem mu vráží bodák do zad.Němec vykřikne a pootočí se k němu, načež z vytřeštěnýma očima sjíždí pozvolna ke dnu kráteru.Strnule na něho hledí.Z úst Němci začíná vytékat pramínek krve.Země se otřásá pod výbuchy granátu, jenž dopadly v blízkosti kráteru.

 Zmocňuje se ho pojednou pocit, že se vše začíná utápět v mlze.Ztrácí pojem o čase.Hluk střelby k němu začíná doléhat, jakoby z velké dálky.Nad kráterem vidí jdoucí skoro průsvitné postavy ve francouzských a německých vojáků,  které se vznáší a poté mizí nahoru.Od těla Němce, jehož bodl bodákem se odděluje průsvitná postava.Smutně se na něho usměje a stoupá výše a výše.Pociťuje, že cosi vněm ho tlačí k tomu, aby opustil sám sebe.Náhle do kráteru sestupuje jemu známa postava.Je to jeho bývalí velitel, který je několik měsíců po smrti.

„Tak Jeane zase by jste šel zbytečně tam a zpátky.“praví mu a bere ho do rukou.Pak přestává vnímat bolest i to co se sním děje.

 Probouzí se, až v nemocnici na lůžku.Snaží se vzpomenout, ale vybavuje se mu jen to jak byl v kráteru.

„Sestři, jak jsem se sem dostal?“zeptal se poté na blízku stojící sestry.

„Přinesl vás nějaký kapitán.Zachránil vám život.Málem jste vykrvácel.Měl jste štěstí.Nemuseli jsme vám amputovat nohu.“odpověděla mu ona.

„Kapitán?“

„Nepředstavil se.Už tu není.“

„Ano, už tu není.“řekl si spíše pro sebe, neboť mu začínalo pozvolna ledacos docházet.