Abeceda obyčejného dne

Ano – řekl někdo.Snad odpovídal na otázku a nebo jenom souhlasil.

Brzo – v namodralé ranní mlze postávají mrtvoly živých nadřízených, podřízených, studujících, otravených....

Cíl – ten mají každý jinde.

Dřív – To je příslovečné určení místa, kde bylo vždycky lépe. Teď to stojí za pendrek. Já mám pendreky ráda. Tedy ty lékořicové pochopitelně.

Existence – To jediné, co potřebujem k životu. To jediné, bez čeho se tuhle, ani žádnou jinou sezónu neobejdeme.

Fyzikální zákony – jen ty musíme doopravdy poslouchat. I listí už se podrobuje jejich přirozené autoritě. Tak to bude nejspíš podzim.

Géniové – bývají často nepochopeni. A je tak složité rozeznat je od blbců! Každý, kdo jde teď se mnou po přechodu, je svým způsobem nepochopený génius. A dílem taky pořádnej blbec...

Hlava – Mám ji v oblacích a občas se uhodím o letadlo.Asi proto jsem praštěná.

Chyby – Chybama se jednou vyučím na dospělou. Ale dnes ještě ne, bohudík.

Irelevantní – každej den potkám pár slov,kterým opravdu ani trochu nerozumím.

Jakžtakž – tak nějak se dnes všichni máme. Včera to netálo za nic, zítra řeknem jenom „Ani se neptej.“ Proč se nikdo nemá třeba...skvěle?

Krize – To člověk napíše hned a skoro instinktivně. Mnohem lepší by ale byla „Krása“. Je v očích, je ve slovech, je ve studeném slunci i  v horké kávě o polední pauze.

Lhostejnost – Ke Lhářům. K Lásce. K sobě navzájem.........a Listí padá.

Mráz – Byl první a navíc hrozně přízemní. Dnes ráno nás všechny navlékl do rukavic,ve kterých je nám po poledním vedro.

Ne............A v tom je všechno.

Obyčejný – jako dnešní den a jako ty i já. Obyčejné osobnosti, okovy, ořezávátka,osamělost,  očkování, orgasmus....

Palačinky – Proč zrovna ony? Na P přece začíná i Politika a Patriotismus. Ale pro normální holku v obyčejný den mají mnohem větší význam dvě palačinky se skořicí.

Q – Kvé jako status Quo.

Rezignace – příjde takhle k večeru a všem těm nadřízeným, podřízeným i studujícím  je najednou všechno jedno.

Stmívá se – Čím dál dřív. Rozsvítíme zářivku a ženeme se dál za něčím, co nutně musíme dnes stihnout. A něco ztratilo svůj Smysl....

Trochu – Ale vážně jenom trochu lásky a trochu péče a trochu porozumění. Nic víc od tebe nežádám.

Ulice – Lidem, kterých se navečer pozvolna zmocňuje

Únava ,a tak nemají ani pomyšlení na to, co by na nich teď, v době zpráv, ještě dělali.

Večeře –  A k ní světélko obrazovky. Kráska umírá a na zem dopadají drobky chipsů. Tklivou melodii přerušují reklamy. Dokonalá imitace života za zaváděcí cenu.

X – Takové studené a neosobní písmenko, nemyslíte?

Život -  je pes a žít,to je psina. Tak dobrou noc.

Tak končí moje abeceda, ze které lze složit jen

Jeden obyčejný (?) den.................................