A nebyl jsem

Chodil jsem do druhé třídy. Jednoho svátečního dne vtrhul do třídy náš třídní s chlapem v montgomeráku a sudnali ze stěny kříž. Navždy.

Od toho dne nastaly časy naší převýchovy a zocelování v našich postojích. Od třídního jsme se v krátké době dověděli všechna zásadní fakta, bez nichž bychom se v našem věku neobešli. Že Stalin je bůh, že Stalin je naše Slunce, že Gottwald je jeho pravá ruka, že Stalin má takový fukar, že odfoukne mraky, když chce svítit, že naše spolužačka, starostova dcera, je komunistka, proto může třídnímu tykat, že pravdu mají jedině Stalin a Gottwald a že je nutné hlásit ve škole, jestliže se doma  mluví jinak.

V té době se naši scházeli s přáteli u rybízového vína a čerstvého domácího uzeného s křenem a poslouchávali Svobodnou Evropu. Já jsem bouchal dveřmi a vyhrožoval, že jednou budu komunistou.