Dělník ve mně

Můj vstup z dětství do života se odehrál velkým třeskem ve čtrnácti letech. Na doporučení tehdejšího okresního školního inspektora, kterému moje matka při té příležitosti nabídla, že mu vypere tu jeho hnědou košili, co má určitě ještě schovanou z protektorátu, jsem byl vybrán k cílené převýchově dělnickou třídou.

Dva roky na učilišti mi zpracovávali mozek hlavně pozdravem "čest práci", ve třetím ročníku, už ve fabrice, jsem brzy poznal, že všechno je jinak a s dělnickou třídou jsem se rychle sžil. Po třech letech, zocelen v životních postojích, dosti vzdálených původnímu záměru, jsem vyrazil vstříc budoucnosti. Až samet mi překazil moji opravdovou hrdost, s kterou jsem vyplňoval v dotaznících původní povolání: "dělník". Dnes už to ani našeho psa nebere.