Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOčekávání
04. 04. 2000
4
0
1484
Autor
Jim_Page_LZ
Noc se potí smutkem
Vzpomínkami
kamenuji samotu
Roztěkané vteřiny
v kalužích touhy
stékají k planým myšlenkám
Do dlaní
unavených chodníků
tiše vpluje
slečna odnikud
Neodbytná drzost
pouličních lamp
svým nazlátlým příslibem
dotýká se
jejích nedospělých ňader
Do němého sametu
uvězním svůj stud
A vesmír
(ta hříčka přírody)
je bázlivým svědkem
nevyřčených nadějí
Noc potí se touhou
Výkřiky kamenují rozkoš
A roztěkané vteřiny ...
stékají do starých jizev
Jenom ty ...
už tu dávno nejsi
Ta šestá sloka se mi tam do těch romantických představ vůbec nehodí... ale poslední dvou verší to vyspravilo.
Jim_Page_LZ
14. 04. 2000Jim_Page_LZ
11. 04. 2000
Jo tááák, ty čekáš náfštěfu z vesmíru? Hm, tak to nemám šanci a jdu se svou unavenou ulicí potloukat dál :-))))