Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis pro Chareas
01. 11. 2002
14
0
2702
Autor
Petula
Chareas
V hukotu, bubnech
jsem Tě ved
Tak samozřejmě
Po drnech
Tvou rukou trochu zpocenou
přijímal
chůzi nejistou
i Tvoje tělo ženy
Trávník, strom,
židle, tma a stůl,
za nímž si seděla,
a hudba děsivá
Nikdo tu chvíli nerušil
V duchu se vracím
k všedním slovíčkům
Nalevo Loreta
věž a hra zvonková
a za ní, ve tmách, Petřín
Pak na lavici záda Tvá,
co hřála mě jak kočka…
Vše minulosti patří
Kdo uteče
Kdo počká
Každý svůj dlouhý večer žil
Kompas se trochu vychýlil
Chvilkové rozednění
Tak nech mě mému snění
Usměj se, nic to není
Snad jen…
Že děkuju.
Pozdě, ale přeci jen jsem si tohle přečetla - díky za upozornění. Jsem rozlítaný človíček a sem se dostanu jen občas...
Byl to krásný večer, i když na konci trochu uspěchaný, ale kouzelný, něčím nový, jiný...
Také moc děkuji za příjemné chvíle, kdy jsem si říkala, jestli vlastně neobtěěžuju až moc, když jsi mne vedla :)) Zvláštní poznání, záda mne však nebolela :))...
A za tenhle dopis... nevím co říct, zaskočila jsi mne :) Snad jen, že se budu těšit na další, třeba podobné, setkání :))
Posílám velké pohlazení v snovém úsměvu
( počkám )
Děkuji!
Bála jsem se, aby ses nezlobila!!!
(Napiš, je to moje poděkování pro Tebe, text je tedy Tvůj…)
Ahoj |||-_-||| Petula
Ahoj |||-_-||| Petula
nin, hermite děkuji…
Ne, nebudu kecat, jsem vděčná, za takováto drobná pohlazení.
|||-_-|||
|||-_-|||
Petulo, do básničky si přece někdo může promítnout svý osobní zkušenosti a ty jsi jedna z těch, u kterých mě někdy napadá, že to říkaj za mě... že to chci v tu chvíli říct taky
***
Petulo, někdy oslovit může.... a když se to povede, je to kouzlo.... a je to těžký.... básničky nejsou naši otroci, dopisy nejsou taky, svlékají nás, aniž víme....:-)
Navždy_Tvůj
01. 11. 2002
kdyby byla báseň ukončená o pět veršů dřív, líbila by se mi tuze, tuze...:-)
takhle sice líbí, ale nevím..... tip
Hermite,
děkuji, snad, z obecného pohledu, máš pravdu.
Také jsem se nad tím zakončením (trochu) rozmýšlela (vnímám jej jako nesourodý prvek vytrhující z výše navozené atmosféry), ale protože se zde jedná spíš než o básničku o osobní dopis, tak jsem dala přednost účelu soukromého (trochu zašifrovanému) sdělení včetně vysvětlení, zakončení…
Příjemkyně se sem však, bohužel, stejně nedostavila, takže jsem to asi měla nechat bez toho konce.
Inu tak, to je život… :o)))
Měnit to nebudu, třeba ještě přijde.
Stejně mne ale zaráží, že může zaujmout básnička, která je tak plná naprosto osobních reálií, prožitků a narážek, které jsou pro neznalé přeci zcela nečitelné! Nebo jsem tak průhledná, že mi všichni vidí až do žaludku??? ;o) Ještě jednou díky!
|||-_-|||
Stejně mne ale zaráží, že může zaujmout básnička, která je tak plná naprosto osobních reálií, prožitků a narážek, které jsou pro neznalé přeci zcela nečitelné! Nebo jsem tak průhledná, že mi všichni vidí až do žaludku??? ;o) Ještě jednou díky!
|||-_-|||
waauuu ....*
Petulííí : co, do žaludku?! Až na dno Tvojí černé kočičí duše :o)))!
*o*