„A kde se setkáme?,“ zeptal se Bratr

„Někde v lese? U potoka, tam kde je dům z koruny stromů?“ navrhla Tanagra

„Ano, znám takové místo,“ řekl Bratr

„A přineseš mi dárek?“

„Dárek?“

„Ano, nějaký tajemný předmět se skrytým významem.“

Tanagra neviděla, že se Bratr usmál

„Ano, Tanagro, přinesu Ti dárek.“
Tanagra neviděla, že se Bratr usmál, protože seděl doma.  

„Takže dneska večer?“ zeptala se Tanagra „Dneska večer,až se začne stmívat?“

„Ano,“ odpověděl Bratr. Nebyl to její Bratr, ale jako kdyby byl, byla mu blízká.  

A když se začalo stmívat, přišla Tanagra na to místo, o kterém Bratr mluvil, našla ho snadno. Prošla lesem a u potoka,  kde koruny stromů obklopovaly prostor, tam byl  lesní dům. Ano, to je  to místo, je to lesní dům z korun stromů, řekla si Tanagra a už viděla, že přichází Bratr. Jak se přibližoval, začínala být rozechvělá, pohyboval se, vypadal a mluvil tak, jak si to vždycky představovala.

„Něco jsem ti přinesl,“ řekl a vyndal z kapsy malý kámen. „Je to ten tajuplný předmět s netušeným významem.“

Tanagra se usmála, byla to hra, byla to hra, kterou spolu často hráli,ale ted jí hráli ve skutečnosti, ted se ho mohla dotknout, když jí kámen podával .A taky to udělala.

„ Znáš ten skrytý význam?“ zeptala se Tanagra Bratra a podívala se mu do očí.

„Možná ano, možná ne, nevím, nevím to ani já sám.“ Usmál se Bratr.

„Ale jak zjistíme, co znamená?“

„Zkus to zjistit,“ řekl Bratr Tanagře

„Ale jak?“

„Na to musíš přijít sama,“ řekl Bratr

Byla to hezká hra.

Tanagře i Bratrovi se líbila. A Tanagra schovala  kámen do kapsy.