SVĚDEK NA ZABITÍ-2

Richard Kolář bleskově strhnul auto do strany zatímco Robert Staněk muže zalehl na podlaze před sedačkou vzadu automobilu. Model vrtulníku začal střílet a kulky začaly dopadat na zem vedle kličkujícího auta.

 Hned na to učinil Richard Kolář z autem smyk a začal couvat. Vrtulník začal letět před auto a v ten moment on vysunul z okna levou ruku s pistolí. Na třikrát na vrtulník vystřelil, načež sešlápl prudce pedál od plynu a strhnul auto do strany ze střelby z vrtulníku. Na přední kapotu dopadla sprška střel. Auto provedlo poté „hodiny“.

„Ven! Prostřelil nám kolo!“Vykřikl poté a prudce otevřel dveře. Přitom očima sledoval vrtulník. Robert Staněk s mužem vyběhli z auta na druhé straně.

Vzápětí na to Richard Kolář obouručně začal střílet na blížící se vrtulník, který též zahájil palbu. On však uskočil do strany. Kulky svištěly kolem něho a zarývaly se do auta. Z modelu vrtulníku se začalo pojednou kouřit a jeho let začal byt trhavý. Ležící Robert Staněk na muži za autem začal také střílet na vrtulník a ten se vzápětí zřítil na zeď blízkého stavení, kde explodoval.

 „Jste oukej?“ Zeptal se Richard Kolář.

„Já ano. Náš klient je sice vyděšen,ale nemá škrábnutí.“ Odpověděl Robert Staněk.

„Oznámím centrále stav nouze.“ Řekl s vysílačkou v ruce. Sotva tak učinil, ozval se hluk jedoucího automobilu a vzápětí se na prostranství vřítil terénní jeep.

Richard Kolář přeskočil ve vteřině předek auta a zpoza něho začal střílet na jeep, z kterého bylo hned stříleno.

„Rychle utíkejte do toho vchodu!“ Vykřikl a od opasku odtrhl malou bombičku, kterou hned mrštil před auto. Vzápětí se vytvořil bílý dým, který je zakryl na několik vteřin při běhu do budovy.

„V tom auťáku byli myslím čtyři. Dva to asi objedou. Běžte dozadu. Já tu počkám na ty první dva.“ Řekl  a rychle se přitiskl ke zdi za mohutné železné, otevřené dveře.

  To, co následovalo, jej zcela překvapilo. Zahlédl, jak do místnosti byl vhozen vzápětí granát. Maximálně se přitiskl ke dveřím. Výbuch následoval okamžitě a tlaková vlna zacloumala dveřmi, na které dopadla sprška střepin. Ale on za nimi zůstal nezraněn.

Vzápětí pak vběhl otevřenými dveřmi maskovaný muž v neprůstřelné vestě se samopalem v rukách. Ve vteřině na něho zezadu zpoza dveří vystřelil a zasáhl jej do hlavy. Muž se zhroutil okamžitě k podlaze. Poté vrazil do dveří, které narazily na druhého muže. Přikrčen vyskočil a vrhl se na podlahu. Nad ním prosvištěla dlouhá dávka ze samopalu muže, co byl vhozen dveřmi na zeď. Tři rychlé vystřely zasáhly muže do stehna a také jeden do hlavy.

„Ríšo, co je?“ Ozval se v mikronaslouchátku hlas Roberta Stanka.

„Dva k.o. Co u tebe?“

„Jsem v mezipatře nad schodištěm. Zrovna vtrhli dveřmi dovnitř..“

První muž začal rychle jít po schodišti přístěně k mezipatru s namířeným samopalem. Sotva stanul na posledním schodě, zpoza rohu stačil jen postřehnout v úrovni očí se blížit železnou tyč, která ho udeřila prudce do hlavy. Pak začal bezvládně padat po schodech dolů. Druhý muž pod schodištěm hned začal střílet do mezipatra, načež mrštil granát. Ten ale k jeho překvapení letěl vzápětí zpátky a jeho exploze nastala už ve vzduchu. Byl zasažen střepinami na rukách a na nohách a sotva se vzpamatoval měl u hlavy dvě pistole.Úder do hlavy ho pak zbavil vědomí.

„Jdu za naším klientem. Asi má v kalhotách.“ Řekl Robert Staněk a rozeběhl se do prvního patra.

„Vedeš dva nula. Já oba zabil.“

„To je poprvé, co po nás házeli granáty. Taky jsem si teda hodil.“

„No náš klient byl přeci na zabití a my dva tedy taky,“ Zkonstatoval Richard Kolář a uslyšel blížící se zvuk policejních sirén.