Potřeba příběhu

Siriik: já mam poststrukturalismus rád: je totiž nelidský a uplně se zbavil ňákých humanistických sraček a to mě baví. A dál: jak je vidět, stačí trocha subverze a hned je oheň na střeše. Mezi literaturou a mýtem vztah není: to sou závěry Strausse, kterýho mam podle tebe nechat na pokoji. Něco bych ti doporučil: nežer to tak: co hlavně nám tyhle směry přinesly, je legrace: všechno je napadrť: smích, tropus subverze, je jedinou jistotou ( která se neustále mění ). Mody reprezentace těch myšlenek jsou dneska tak rozvolněné, že je lepší příliš neulpívat a daleko nejlepší strategií je určitá forma myšlenkového surfacingu: mentální obalové křivky ( viz.: stream theory ). Twardowski: nemůžu být zlý k někomu, kdo zřejmě čerpá svoji přezdívku z názvu sbírky mého nejoblíbenějšího básníka. Jsem opravdu idiot: ovšem jak říká Lacan: Je ten, o němž mluvím, když mluvím o sobě, tím, který mluví ? Moje idiocie je ale jiného rázu, než si představuješ: je to intelektuální konstrukt, prostředek mé taxonomie světa, mých seduktivních strategií, můj legitimizujícíc blábol. Ano, blábol: diskurs, legitimní stejně jako ten váš.

bishak: Se Straussem máš pravdu, ale že ho mám rád neznamená, že souhlasím se vším, co napsal. Jeho názor je koneckonců ovlivněn tím, co dělal - metodologická sympatie, já ji chovám taky, jenže k jiným východiskům. Ona poststrukturalistická oproštěnost od humanismu, nelidskost, jak píšeš, je jednou z věcí, která mi na něm vadí. Ale nemyslím, že by celý poststrukturalismus byl takový - co třeba Foucault? (pokud ho zařadíš do poststrukturalismu) Jinak se mi zdá, že nad tím, co dělám mám odstup, to, že obhajuji nějakou myšlenku neznamená nutně, že ji se vším všudy příjmám - kupříkladu mám mnohem radši analytickou filosofii než fenomenologii, jen jsem se postavil proti myšlence, že by fenomenologii byla dneska "out", jak říkáš. S tím neulpíváním, no, nevím. Myslím si, že člověk musí alespoň na něčem lpět, ale někdo možná tu potřebu nemá, to nevylučuju. Blábol je diskurs, legitimní, pokud nikoho neomezuje a nikomu neubližuje.

Některý idioti jsou ohromně sečtělý, ale nic ve zlým

A opět jsem vystrašen věcí podstatnou a neotřelo žádné bahnění mysli to je kousek pro S.V. Jinak s tipem Shammann

bishak: je mozny, aby nekdo, kdo toho tolik vi (alespon podle jmen, ktera jsi vypsal) byl takovy idiot ,jako jsi ty? nebo to jen hrajes?

Bishak: Tak za prvé: neztotožňuji mýtus a příběh - proto jsem to dal do uvozovek, aby to bylo bráno jako "ustálená formulace", asi si to neuvědomuješ, ale pořád je to literatura a ne filosofický traktát a v literatuře se významy slov značně posouvají - a dělám to schválně. Pod oním spojením "Potřeba příběhu" jsem myslel potřebu člověka snít sny, vytvářet si vlastní příběhy, eventuálně soukromé mýty atd. Za druhé: Pokud jde o psychoanalýzu, trochu opouštíš kontext, nezdá se ti? Měl jsem na mysli roli mytologie v psychoanalýze a roli snů (a jiných jevů psychologického charakteru) především ve fenomenologii náboženství. Za třetí: Fenomenologie není out, rozhlédni se kolem sebe! Jenom za poslední měsíc se v Praze konaly dvě fenomenologické konference, to je ti málo? Spočítej si, kolik je po světě fenomenologických společností a kolik filosofů se otevřeně k fenomenologii hlásí! Za čtvrté: Mýtus není popřením příběhu, mýtus se v příběhu projevuje, literatura, nebo, chceš-li, narace, jsou prostředkem, díky němuž mýtus vystupuje na povrch. Pochopitelně, mýtus mnohdy literaturu nepotřebuje, dá se "přehrát" při různých rituálech atd., ale to neznamená, že literaturu popírá. Mezi mýtem a literaturou je vztah. Za páté: Nech Strausse na pokoji! A poststrukturalismus taky! (to je osobní, a proto bez argumentace) Nakonec: Buď tak laskav a neurážej mě! Je to ve tvém vlastním zájmu, protože tak jenom ukazuješ svojí ubohost. Čemu se věnuješ, že tohle všechno tvrdíš s tak neochvějnou jistotou a ani zpravidla nemáš potřebu nějaké argumentace - "fenomenologie je out", "poststrukturalismus sucks" - jestli jsou to jenom tvoje osobní názory, tak budiž, jakkoli se mi to příčí. Jinak bys ale měl říct, proč. ČEKÁM NA ODPOVĚĎ

Siriiku: a není to spíš o tom, že máš v sobě nějaké téma? Téma příběhu, které chceš zpracovat, vyprávět, napsat, ale přesto to nikdy neuděláš (ne pro nedostatek času, ale z vyšších příčin) A jak bylo správně podotknuto úvaha to není. Možná, že stačilo dát Ostatní, nebo Indispozice (pokud jsi chtěl být zahrnutý něžnostmi nejen bishakova typu ve svých zprávách) Každopádně tip a avi (opět)

Seregil: To jsi vyjádřil moc dobře. Je to jedna z možných správných interpretací. Častokrát je to opravdu tak, že mám v sobě nějaké mlhavé téma, které se zoufale snažím nějak zpracovat, a jak čas plyne a ono se nedaří a nedaří, nebo naopak vím, že by se dařilo, ale - jak říkáš - vyšší příčiny mi v tom zabraňují. V prvním případě pak reaguji, jako tady: "Já ten příběh zkrátka potřebuji..." Já vím, že to není úvaha. Nejlépe by se mi hodila kategorie "Próza", Indispozice nebo Ostatní se mi zdá až moc široká a k úvaze to má (alespoň myslím) přeci jenom blízko. Díky.

Siriik: Myslím, že spíš by sis měl ty přečíst něco z psychoanalýzy: Lacan, to je ten správnej čert ! Fenomenologie je out a když už píšeš o příběhu, vhodná četba předtím by byl nějaký Barthes, Greimas, Todorov a podobný chlapíci. V jedné odpovědi píšeš : "Potřeba příběhu (mýty, sny)" : mýtus a příběh jsou dvě naprosto odlišné věci: mýtus je dokonce popřením příběhů: narace, literatury, je ztělesněnou zkušeností, protipól k vyprávění: ostatně, když si přečteš něco od toho Strausse ( mezi náma, docela sráč ), dozvíš se vo tom spoustu ! Takže poststrukturalismus sucks - neser se do věcí, kterým moc nerozumíš a nepiš bláboly, prosím !

zdá se mi, že jsou v tom i odpovědi. možná je to tím, že na vyslovené otázky bylo již tisíckrát odpovězeno, a to pochopitelně pokaždé jinak. jde jen o to, jestli ještě i další příchozí bude mít potřebu si tyto otázky klást... ale taková potřeba asi bude existovat vždycky...

Ano ano, přibližně tak. Jen bych dodal, že odpovědí ve skutečnosti moc není, opakují se, ale pokaždé jinak a na první pohled vypadají rozdílně. "Potřeba příběhu" (mýty, sny...) a v návaznosti na to potřeba klást otázky a nalézat na ně odpovědi tu opravdu bude vždycky, proti tomu těžko někdo něco namítne.

Ten text je hroznej blábol a hlavně: dneska je už pěkně pasé. Napíšu jediný slovo - discourse - to dnes definuje svět.

bishak: to je totéž, jako kdybys napsal World a řekl, že to definuje svět. Za druhé: Z čeho usuzuješ, že mi jde o nějakou definici světa? Za třetí: zkus si přečíst nějakou významnou práci z např. fenomenologie náboženství, nebo psychoanalýzy. Asi bys byl překvapen. Shrnuto: V tom, co říkáš se mýlíš. O tom, jestli je text blábol nebo ne, o tom se bavit nebudu, to ať si každý sám. Ale názory, jež prezentuji hodlám hájit. Byl bych rád, kdybys na to zareagoval.

Já bych to asi nenazýval úvahou. Zůstalo jen u otázek.

Horák: To máš pravdu, jenomže kategorie, do které by se to dalo vměstnat, na Písmáku není. Osobně bych to zařadil mezi krátkou prózu, bez dalšího upřesnění.

Zajímavé. T.

Díky lidičky.

Úvahy moc nemusím, ale tahle je zajímavá :-)