Vektorová algebra

Název je odvozen od předmětu, při kterém toto "dílo" vznikalo.

Byl pan Nepraš. Jednoho rána se probudil ve svém žižkovském bytě. Posadil se, vytřel si sajrajt z levého očka, potom z pravého, podrbal se na nose a najednou mu tak připadlo, že je docela jiný člověk, než když večer uléhal. Neviděl na sobě žádnou vnější změnu, snad jen, že přes noc malinko zhubl, vlastně ani vnitřní změnu -měl stejně flegmatickou náladu, jako včera. Ale něco jiného tu přece bylo. Nu, co, je nový pracovní den, pan Nepraš si vyčistí zuby a půjde do zaměstnání. A tak se také stalo. Pan Nepraš posílený dvěma loupáky a bílou kávou si v dobře padnoucím hnědém obleku vykračuje po ulici směrem k budově SPT Telecom. Tvářil se jako vždy neutrálně ale jen tak po očku sledoval, jestli na něm někdo nevidí něco zvláštního. Ano, zrovna teď se na něj na chvíli koukal ten starší pán naproti na zastávce. Chvíli nic a teď ho míjely dvě malé holčičky a hned za ním se začaly chichotat. Pan Nepraš stále zachovával neutrální výraz a kráčel dál. Teď do něj vrazila jakási plnoštíhlá dáma v odrbaném kožichu. Zakopla, zatočila se na podpatku a žuchla na zem. Vytřeštila na pana Nepraše oči, urychleně vstala a odporoučela se. Ani tímto incidentem se pan Nepraš nenechal vyvést ze své vcelku konstantní ranní pracovní nálady. Až když si před něj klekl nějaký světlovlasý brýlatý mladík a začal se modlit, tak už to pan Nepraš nevydržel. "Prosím vás, co to má znamena?" obořil se na mladíka. A jen s mírnou nadějí se zeptal:"Je na mě snad něco divného?" "No, víte, jak bych to.." blekotal mladík,"zkrátka, to je tajné." "Cože, tajné?" nechápal pan Nepraš. "Tedy nezlobte se" omlouval se mladík,"ale on se autor ještě nerozhodl, co s vámi vlastně je. A i kdyby to věděl, tak by vám to stejně neřekl, jelikož tím by šla celá pointa do háje." Pan Nepraš se zakabonil:"No, to ať se na to radši vysere." A tak se také stalo.

---