RANNÍ ÚTĚK

Venku bylo ještě tma, když se probudil. Snad jej vzbudil hluk aut z ulice. Měl vždy lehké spaní. Pohlédl pod rozsvícenou stolní lampičku na budík. Chtěl zhasnout, když zaslechl hluk přicházející z chodby. Zpozorněl a vzápětí se ozvalo zvonění s bušením na dveře. Ve zlomku vteřiny byl z postele venku. Nebylo pochyb. Gestapo si pro něho přišlo.

V prvních chvílích si připadal  jako ve zlém snu, když se vřítil do předsíně. Velká skříň, kterou pokaždé dával před dveře, teď bránila gestapákům ve vyražení dveří. Jak ale dlouho vydrží? Co nejrychleji na pyžamo navlékl kalhoty a kabát. Pistol zatím nechal v kapse kabátu a vkročil do malé místnosti ze záchodem. Zamkl se v ní a otevřel nevelké okénko. Výkřiky a rány na chodbě zesílily. Do rukou vzal delší široké prkno a vsunul ho okénkem přes širší domovní šachtu k okraji protějšího okénka. Z předsíně se ozvala velká rána. Skříň spadla na podlahu. On v tu chvíli  již začal po kolenou lézt po prkně. Gestapáci vběhli vzápětí na to do bytu. Prkno se prohýbalo, ale on zdárně dolezl k okénku. To už se dveře od záchodu gestapáci snažili vyrazit.

Pistolí rozbil sklo okénka a hlavou napřed vklouzl do záchodové místnosti jiného bytu. Rychle se postavil a shodil prkno do šachty. První gestapák se objevil v okénku, odkud on přilezl a začal střílet. Přikrčil se. Kulky zahvízdaly nad ním a zaryly se do dveří. Ty hned otevřel. V přikrčení vběhl do sousední místnosti. Tam spatřil vyděšené a překvapené manžele, jimž byt patřil.

„Omlouvám se. Otevřte mi dveře na chodbu!“ Řekl jim.

S pistolí v ruce začal běžet po schodišti do přízemí. Doběhl k venkovním dveřím domu. Ty byly, jak předpokládal, zamčeny. Jejich horní skleněnou výplň na jedné straně nohou začal vykopávat. Ač následný otvor k prolezení nebyl zrovna široký, tak se protáhl.  

  Pozvolna se rozednívalo. Ulice byla kromě několika zaparkovaných aut prázdná. Rozeběhl se po chodníku. Ohlížel se neustále za sebe a brzo spatřil, jak zpoza rohu vybíhají křičící postavy gestapáků. I oni spatřili jeho. Padli první vystřely, jenž se rozlehly ztichlou ulicí.

Přikrčen proběhl kolem nákladního auta. Přeběhl na druhou stranu ulice, kde uviděl jednoho běžícího gestapáka. Druhý gestapák přebíhal o něco dále za ním ulici. Kulka prosvištěla  kolem něho a on se vrhl za několik popelnic. Zpoza nich dvakrát rychle vystřelil na gestapáka uprostřed ulice. Pak vypálil na gestapáka, jenž dobíhal k zaparkovanému autu.Ten se chytl za bok a vrávoravě se vrhl za auto. Hned na to vběhl do postranní uličky a počal běžet po schodišti dolů. Nedoběhl ale úplně na konec schodiště. Obratně se přehoupl přes zábradlí.

  Přibíhající gestapáci uviděli jen prázdné schodiště. Seběhli jej. Ocitli se v neširoké ulici, která byla liduprázdná a ani na jednom konci nikdo neběžel. Doběhli na její oba konce. V obou případech hleděli na další dvě navazující ulice.

Tou dobou on šel zrychleným krokem prázdnou ulicí, na kterou navazoval úzký průchod mezi dvěma zdmi domů, který začínal vedle za schodištěm. V hlavě si vše snažil srovnat. A především přemýšlel na jakou adresu zajít, aniž by se dostal do spárů gestapa.