Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

tenkrát v roce jednaosmdesát

12. 11. 2002
10
0
1815
Autor
Josefk

Jezdíval jsem do jedné západoněmecké lékárny za devizový příslib kupovat pro sebe zahraniční lék, na který neměl stát občas dostatek :-) devizových prostředků. Následně mi pak byla po stížnostech na Ministerstvu zdravotnictví, Předsednictvu vlády a Prezidentské kanceláři vynaložená částka na příslib uhrazena v OÚNZ, kde jsem byl zaměstnán.

V pracovně ředitele okresní pobočky SBČS mi šéfbankéř smutně oznámil, že devizový příslib na tři osoby dostanu v plné výši, ale vycestovat budu muset sám, bez manželky a dcery. V důvěrném předklonu mi šeptnul do ucha, že se tak rozhodlo na pasovém, na základě udání.

Den nato jsme já, manželka a malá dcerka vyrazili, roztrpčeni z nenadálé komplikace, směrem k západním hranicím. Před vjezdem do Žďáru nad Sázavou nás zastavila hlídka VB a kontrolovala doklady. Nato se zvědavý příslušník chtěl podívat i do kufru. Zvedl jsem z legrace kapotu u motoru a oba jsme se překvapeně zasmáli, že kufr je zřejmě na druhé straně. Byl prázdný, což příslušníka dobře naladilo, takže nám s úsměvem zasalutoval.

Když jsme se blížili k Písku, zdálky jsme viděli, že s příslušníky se ten den asi roztrhl pytel. Jeden z nich si vybíral dalekohledem auto, kterému se podívá na zoubek. Bylo to - to naše. Prohodil jsem polohlaseně něco o tom, že jsou už druzí po nás toužící a bylo mi doporučeno, abych nebyl vtipný a raději si bez problému vzpomněl, kde mám kufr a kde motor... Po celou zbývající cestu jsme měli o čem povídat. Po noclehu v Domažlicích jsme pak druhý den ráno u autobusové zastávky ve Folmavě sehráli s elánem ochotnické představení pro tušené hlídkující diváky. Vystoupeni z auta jsme se s manželkou loučili vášnivým objímáním a povzbuzovali dcerku, ať hodně pláče a vybízí mě co nejhlasitěji k návratu...Určitě ani jedno oko příslušníka nezůstalo suché, když mi obě bouřlivě mávaly a prolévaly slzy, jak  jsem mizel v dálce.

Cestu do Regensburgu a zpět jsem zvládnul za pár hodin a večer jsme se už všemu pochechtávali doma.

 

 


Josefk
18. 11. 2002
Dát tip
JIim: však tu fintu znáš taky, hlavně krátce :-)

Jim_Beam
17. 11. 2002
Dát tip
Porad jsem jeste neprisel na to, proc se ty tvoje kousky tak dobre ctou. Nechces mi to prozradit?:-)***********************

Helga
13. 11. 2002
Dát tip
Je to vazne dobre napsany. Se vsim vsudy. Jen jsem rada, ze vtom jednaosmdesátym jsem se teperve na oblačku rozhodovala, kterou maminku si tam dole vyberu...

galaxy
12. 11. 2002
Dát tip
Pamatuju, jak rodiče deptalo, že při cestě za vánočními nákupy do NDR museli vyplňovat Celní prohlášení. Dalo jim nejvíc přemýšlení, jestli tam musí mít napsané i hodinky. :-))) Hezky napsaný příběh :-)*

skromna
12. 11. 2002
Dát tip
:-))*

Rowenna
12. 11. 2002
Dát tip
.-))))

fungus2
12. 11. 2002
Dát tip
No to mě pobavilo-TIP

Print
08. 11. 2002
Dát tip
:-))*!

Josefk
08. 11. 2002
Dát tip
gd: nejseš ty dektektiv?

Toxman
08. 11. 2002
Dát tip
Že by policajti a celníci nerozuměli vtipu ? Ale teď vidím, že ses nakonec stejně nepoučil a vtip tomu rozhodně nechybí.. :))*

Armand
07. 11. 2002
Dát tip
"a oba jsme se překvapeně zasmáli, že kufr je zřejmě na druhé straně." není nad to se s příslušníkem od srdce zasmát .-) :)))))))))))) *

gd
07. 11. 2002
Dát tip
ještě, že je to pryč. doba blbá.

clovrdik
07. 11. 2002
Dát tip
:-)) dobrá příhoda :-)) no jo, stálo to asi za pytel, ale dneska by se našlo dost věcí sice jinejch, ale stejně absurdních ... TIP

Josefk
07. 11. 2002
Dát tip
gd,cl: ale neééé, byli jsme mladí :-)

gd
07. 11. 2002
Dát tip
mladý a do lékárny? tak v tom přece jen byla nějaká levota!!! příslušníci věděli, po čem jdou....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru