Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDěkuji
09. 11. 2002
6
0
2251
Autor
Flammea
Dříve jsi často říkal "MILUJI",
znával jsi každou moji vrásku,
a já ti přese všechno děkuji,
když vidím umírat svou dávno padlou lásku.
Věřil jsi,že se to všechno časem poddá,
hltal's mě jako z číše zapomnění,
a když pak jednou vypil jsi mě do dna,
uhasil's žízeň a chtěl jsi všechno změnit.
A tak jsi pryč,aniž by ses rozloučil
a kousek ze mě vytratil se s tebou,
já přesto doufám,že náš čas ještě neskončil,
hodiny samoty však naději mi berou.
Den za dnem pomaličku odchází,
čas hluboko do tváře mi píše,
přestávám doufat,pomalu mi dochází,
že ty už dávno piješ z jiné číše...
bilaslecna
20. 05. 2006
Moc pěkná forma, kromě třetí sloky, ta mi nesedla, moc dobrý rýmy...určitě tip.
WiruZ:Jo,je,ale je klišé vždycky špatný?neřekla bych,jde o vyjádření pocitů,mohla jsem to napsat jinak,víc neotřele,ale tehdy jsem to cítila takhle:-)