MRAVENCI

ČÁST PRVNÍ

Hajný Evžen Kolář procházel se svým psem lesem. Náhle jeho pes začal zuřivě štěkat a vrčet. Zadíval se pátravě v ten směr, kterým štěkal. Viděl ale jen hustý les. Pes stále zuřivěji štěkal a vzápětí na to se v porostu ozvalo praskání. Evžen Kolář sundal z ramene pušku majíce představu, že na něho vyběhne divočák. Ustrnul, když uviděl obrovského hnědého mravence.

„Proboha!“ Vydralo se mu z úst a jako zkamenělý na něho hleděl. Pak zalícil. Třeskl výstřel. Věděl, že nemohl minout. Mravenec vydal podivný skřek a rozeběhl se velkou rychlostí k němu. Opět vystřelil. Pak uviděl jen už jeho obrovská kusadla…

 Aleš Kohout se svou manželkou seděl před chatou na okraji lesa, za nimiž se tyčily mohutné skály. Z poklidu je vytrhlo náhle proběhnutí několika srnek.

„Co se to děje?“ Optala se překvapeně Markéta.

„Asi je něco vyděsilo.“ Řekl a vstal z lehátka. Začal jít podél chaty k lesu. Chvíli do něho hleděl. Pak uslyšel ránu. Poté uviděl padající  strom. Ve vteřině vytřeštil oči. Ve stejný okamžik se ozval výkřik jeho manželky. Rozeběhl se zpátky. Naproti mu běžela ječící Markéta. I on uviděl obrovského mravence, který rychle běžel po louce k nim.

„Rychle do auta!“ Vykřikl a oba se k němu rozeběhli. Z lesa se vynořil druhý mravenec. Nikdy tak rychle do auta nenasedali. A on také už hodně dlouho nestartoval přes drátky.

„Dělej! Je už skoro u nás!“ Křičela.

„Dělám co můžu!“ Odpověděl. Auto nastartoval a prudce sešlápl pedál od plynu. Přední noha mravence dopadla těsně za auto. Poté uzřeli, jak mravenec na okraji louky bere do předních nohou velký balvan. Ten pak mrštil na ně. Strhl auto do strany. Balvan dopadl těsně vedle auta. Oba mravenci se rozeběhli neuvěřitelně rychle za autem.

Ve zpětném zrcátku viděl prvního mravence. Opět sešlápl plyn. Mravenec za nimi ještě chvíli běžel, ale pak zůstal daleko za nimi na silnici.

  Podporučík Stanislav Kubeš nevěřil vlastním očím, když na radaru mu naskočila rychlost 150 kilometrů za hodinu kolem zrovna projetého auta. Bleskově vysílačkou své kolegy o něco dále upozornil.

 „Obrovský dva mravenci! Tam v lese!“ Sděloval policistům po zastavení Aleš Kohout.

Poručík Luboš Strnad na ně užasle hleděl a řekl jim:

„Vystupte si!“

„Skutečně, je to pravda. Jeden po nás hodil obrovský kámen!“ Říkala vyděšeně Markéta Kohoutová.

„Srandu si z nás nebudete dělat!“ Sdělil jim hned.

„Je to ale pravda!“

„Dýchněte si.“ Vyzval Aleše Kohouta.

„Nic jsem nepil!“

„Dýchněte si!“

Luboš Strnad byl překvapen, když balónek nevykázal žádnou přítomnost alkoholu.

„My nelžeme. Opravdu!“ Řekla Markéta Kohoutová.

 Z vysílačky se ozval opět hlas Stanislava Kubeše oznamující další rychle jedoucí auto.

Nadstrážmistr Lukáš Hajer se postavil na silnici a  zastavil rychle se blížící automobil.

„Utíkejte! V lese jsou obrovský mravenci!“ Křičel z řidič auta a okamžitě jel pryč.

„Stát!“ Vykřikl Lukáš Hajer.

„Tak vidíte, že vám nelžeme!“ Řekl Aleš Kohout.

„Jedu hned za ním!“ Ozval se Lukáš Hajer.

„Počkej. Asi se v tom lese opravdu něco děje.“ Zarazil ho Luboš Strnad.

„My se tam už nevrátíme!“ Řekl rozhodně Aleš Kohout a po nasednutí do auta zmizeli rychle v dálce.

Luboš Strnad vše ohlásil na centrálu a za okamžik dvě policejní auta směřovala k lesu.

„Něco je určitě vyděsilo.“ Mínil Luboš Strnad, když vjel na lesní cestu.

„Třeba měli nějaké halucinace a vznikla davová psychóza. Něco jsem o tomhle četl.“ Řekl Lukáš Hajer.

„Ježíšimarja. Za náma!“ Vykřikl do vysílačky Stanislav Kubeš, který jel v druhém automobilu.

 

                                       KONEC PRVNÍ ČÁSTI.

---