Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMa smrt...
Autor
SimontheScimitar
Pomalu klopytam pres rozbite dlazdeni,vyhybam se troskam zricenych chramu a palacu, prekracuji mrtve muze,zeny...deti.
Placu. Ja,mocny buh,pan nesmirne rise,vladce nad silami,ktere dokazi menit a nicit cele svety,placu. Rozdiram si nehty tvar, padam, zvedam se na kolena a busim pesti do zeme az se samotna Bila vez otrasa v zakladech.
Privolavam bouri a jeji blesky mne bicuji,jak se marne snazim najit osvobozeni,unik z teto pasti, unik z vezeni valky. Citim,ze moje sila pomalu mizi,citim,ze vira zanika,citim...prichod nevyhnutelneho. Konecne,nalezam ruiny Svateho mista. Strecha se propadla a steny se co nevidet zhrouti take,presto,to nejdulezitejsi zustalo nedotceno. Prudkym mavnutim shazuji sut a mrtva tela z katafalku. Do rohu stavim svice. Leham si,klidne, a myslim na to,co bylo a co je nyni. Vim co prijde.
Zaviram oci, boure se utisuje...
Dve Vysoke postavy si prohlizeji chladne telo.
" Zemrel," rekla jedna z nich.
Druha zavrti hlavou. " Jsme vecni. Podivej."
Oba se zahledi na obrovsky trun,vykladany slonovinou. Jejich oci, ktere vidi vic,nez oci smrtelniku, rozeznavaji poloprusvitne obrysy muze-valecnika, sediciho na trune, hlavu sklonenou a podeprenou pravou rukou. Druha svira skutecny mec. Cepel matne zari a v seru jsou jasne citelna tato slova.
" Zavrzeni a zapomenuti, dlime v temnotach."