LÍBEJ MĚ,LÍBEJ!

Dívám se skrze prsty,

ve snaze zahlédnout kousek pravdy.

Nevidím v tom ani trochu smyslu.

Řekni kdo jsi

a krutě se zasměj,blázne.

Buď mi směrem,ukazatelem.

Sázíme vysoko,

proto prohráváme hluboko.

Existuje slovo,

které znamená ego.

Teď se dotkni cizích slz

jež jsem vyslechla.

Nikoho nepotřebuji

aby mi řekl co jsem.

Až zavřeš oči,

už tu nebudu.

Až zavřeš oči

políbím tě.

Cítím,že tě ztrácím,

proto to delirium

z toho že mi patříš.

Jsme ztracenci

drtíce si (vzá)jemně ruku.

Úmyslně překračujeme hranice citovosti

Jak těžké je nám rozeznávat

meze skutečností

a osobnínení totéž

co důležité.

Měníme obyčejné věci v neobyčejné

(lovec zůstane lovcem,

kořist kořistí)

Přišli jsme z nevědomí

kráčíme k prvnímu rozbřesku.

Láska je něco,

co se teprve učíme.

Jediné co je skutečné

jsou odlesky hlubin.

Nejsou žádná pravidla,

jež bychom mohli rozbíjet.

Žijeme v extázi

ze ztrácení se

v sobě samých.

Stojíme neochvějně

v příboji šílenství.

Musíme sáhnout až na dno,

to však neznamená,

že už nemůžeme hlouběji.

Jsme si tak propastně blízko.

Toto je má plápolající svatozář

sžírající mi srdce.

Tak líbej mě,líbej

ať už je čas!