Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tvář hor

11. 11. 2002

1396

Autor

Joseman

Netušil jsem, že hory mají tvář

Dokud jsem nevystoupil k výšinám

a obklopen nahou samotou štítů

nespatřil jejich majestát, slávu i ponížení,

staletou nepohnutelnost, kámen a chlad,

úbočí šlehaná věčným větrem,

i zelené svahy, pasoucí se stáda,

údolí protkaná řečišti coby potoky slz,

slunce, rozjasňující modrou oblohu,

i oblaka, jež přinášejí smutek a šeď.

A tu jsem pochopil, že tvář hor

je jako tvář starého muže,

jenž toužebně čeká na nové svítání.

1 názor

martinez

05. 12. 2006

Dát tip

příjemná a přemýšlivá *

Seregil

14. 11. 2002

Dát tip

Dost pěkných obratů a obrazů na to, abych čistě konstatoval, že velmi líbí se mě. Tip

Josefk

12. 11. 2002

Dát tip

já, starý, no dobře, tak teda starší, muž, s obavou čekám stmívání :-)

Shammann

11. 11. 2002

Dát tip

Líbí, evokativně emotivní, jak si to myslel s tou ponížeností? S tipem Shammann

Shammann

11. 11. 2002

Dát tip

To je sice hezký, že sem dostal avízo, jenže to je taky všechno, co tu vidím!

v té básni je to naznačeno: úbočí šlehaná větrem... řečiště coby potoky slz...oblaka, jež přinášejí smutek a šeď... Hory jsou pro (malého) člověka zkrátka majestátné, ale možná je (z "jejich pohledu") taky leccos bolí...