Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Krutý jaro

07. 04. 2000
0
0
1112
Autor
Laďa

Je suis malade. La tristesse est ma maladie. La tristesse est mon nom.

Ležela bez hnutí, jakoby spala na sluníčku. Obcházel ji, jako někdo obchází neznámou věc, třebaže s ní prožil celé dětství. Nemohl věřit. Vypadala krásně, jen její oči zastíral černý kal. Lehce se dotýkal její tváře. Tak co je to s tebou. Dotkl se jí tlapkou, snad ji chtěl probudit. Zakvikl a s hrůzou odskočil. Dýchla na něho samotná smrt. Je mrtvá?! Nemůže, vypadá tak krásně. Jen se vyhřívá na slunci. Posadil se vedle ní a ničemu nerozuměl. Ještě není na světě tak dlouho, aby musel poznávat takové věci. Vzali ji do náruče a nesli za dům. Sledoval je. Pohladili ji a slzou zalili. Kopali díru. Proč sakra? Nerozumí tomu. Na co díru? Celou dobu tam seděl a čekal, že vstane, protože slunce už zacházelo. Opět ji zvedli a chtěli uložit do jámy. Sledoval ji očima. To ne! Vzpírala se, drápky se zarývaly do vlhké hlíny po stěnách. Ještě ne! Chtěla se ještě vyhřívat na slunci. Zvedl se a jen vyděšeně kulil oči. Co má dělat? Musí něco udělat. Začali ji zasypávat zemí. Odsud se přece nedostane! Je vážně mrtvá? Musí to tak být? Nechal by si ji u sebe. Ani jí to nestačil říct. Vážně ji má rád.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru