NA ÚTĚKU-3

Když René Lénský dojel na okraj lesa, naskytl se mu pohled na malé městečko, v němž hořelo několik domů. Bylo pod palbou dělostřelectva. Pozorně se zadíval před sebe všemi směry a začal po polní cestě jet dále. Zaslechl několik vzdálených explozí. Vjel do první uličky. Zahlédl před sebou v ulici projet rychle dva německé transportéry. Chvíli zůstal stát v ulici za vrakem automobilu a pak se pomalu rozjel dále.

  Vjel do další ulice. Byla plná trosek a dvou hořících budov. Zaslechl však blížící se hluk motorů. Přes dým nic neviděl, ale rychle ulici projel. Vjel do další ulice a ocitl  se před volným prostranstvím, za kterým se nacházel most přes řeku. Blízký dopad granátu ho přinutil vrhnout se z motorky k zemi. Brzo se ozvaly další výbuchy. Nebylo pochyb. Pálilo francouzské dělostřelectvo a dva gejzíry vody nedaleko mostu dávaly tušit, že cílem je i most.

  Spatřil německý tank pozvolna se sunout z jedné z ulic na volné prostranství. Zaduněla další exploze. Kus domu se poté zřítil přímo na tank. Opačným směrem jel pomalu další tank.

René Lénský se okamžitě rozhodl. Naskočil na motorku a velkou rychlostí se rozjel k mostu. Ujel několik metrů. Někde za ním dopadl granát. Pocítil náraz tlakové vlny. Z motorky spadl. Chvíli ležel nehnutě vedle ní. Pak začal vstávat. Ustrnul, když zahlédl dva německé vojáky, kteří k němu běželi.

 Nezaváhal. Pozvedl samopal. Delší dávka z něho vyšla vzápětí. Oba vojáci střelbu nečekali a zhroutili se k zemi. Hned na to nasedl opět na motorku. Zdárně vjel na most. Krátce na to těsně vedle mostu ve vodě explodoval granát. Postřehl zvednutý sloup vody do výše, přičemž ho padající voda zasáhla. Bez úhony přejel most.

 Velkou rychlostí se vřítil na silnici lemovanou topoly. Bylo na ní několik zničených a opuštěných vozidel.Vedle silnice stál francouzský tank a několik vojáků. Od nich zarachotila dávka. Vedle motorky prolétla kulometná dávka.

„Já jsem Francouz!“ Začal křičet a mávat rukou. Vojáci mu zastoupili cestu.

„Jsem letec. Sestřelili mě.“ Řekl jim.

Nechali ho jet dál a on po několika minutách vjel na silnici, na které zanedlouho potkal prchající civilisty na všem možném či po vlastních. Mezi tím se proplétali francouzští vojáci a chaos byl dokonán. Viděl i několik mrtvých podél silnice a brzo spatřil na obloze ty, co je měli na svědomí-německá letadla.

 Věděl, co bude následovat. Střemhlavé JU-87se začalo z výšky spouštět. Na silnici zavládla panika. Nastal útěk ze silnice. Chvíli na to vše kolem hleděl, načež sjel s motorkou do příkopu. Nad nimi se ozval příšerný jekot padající bomby. Silnice se otřásla. Koně s povozem se splašily. Následovala další exploze a poté další. Lehce nadzvedl hlavu. V jekotu bomb a lidských výkřiků zahlédl malou holčičku brečící uprostřed silnice. Ve zlomku vteřiny se k ní rozeběhl. Zahlédl, jak jedno německé letadlo začíná letět nad silnicí. Z jeho křídel se začalo blýskat. Vrhl se a zakryl holčičku tělem. Svištící kulky začaly dopadat na silnici a on vzápětí pocítil prudkou bolest v zádech i nohou. Poslední, co vnímal, byl pláč dítěte a jak ho někdo zvedá….

   Probral se až v nemocnici zafačovaný v obvazech. Za krátko se u jeho lůžka objevil doktor.

„Tak jak vám je, seržante?“ Zeptal se ho.

„No, bylo mi i lépe. Jak jsem na tom?“ Optal se i René Lénský.

„V celku dobře. Čeká nás evakuace. Němci stále postupují. Jo, tu holčičku jste zachránil. Přivezla vás sem její rodina. Diky ní jste se včas dostal na operační sál.“

„Tak se mi revanžovali. Sakra. Němčouři se valej na Francii a já skončil tady.“

„Hodně dlouho si poležíte a pak si určitě ještě zabojujete. Jak to tak vypadá, tahle válka jen tak bohužel neskončí.“
„Myslíte, že bude delší než ta minulá?“

„Kdo ví.“

A ona bohužel byla.

                                                                    KONEC