de Mijon

de Mijon

Bylo to Entré posledních vojínů,

a erby smazali ze svých štítů.

V sklenicích po okraj čistého moku,

sevřeli v pěst prsty své znavené

(snad byly i krví zbarvené).

Do sedel vysoko a k zemi blíž,

zas pocítí po víně tu zemskou tíž.

Ráno bude nevinné,

budou ještě spolu.

Snad po té bitvě poslední

sejdou se u stolu (zas spolu).

                                              (věnováno těm, kteří přežili)