Zamilovaný divák Shakespearův

Zamilovaný divák Shakespearův

Můj život je tragická komedie,

komedie plná omylů a marná lásky snaha,

nejsem skvělým můžem jako král Jindřich či Julius Caesar,

však nejsem ni podlým skřetem jak Richard III možná byl,

či vrah a oběť zároveň, jak jím byl jistý Macbeth dávno,

nejsem ni zámožný jak slavný kupec benátský,

snad nejsem též žárlivý jak divoký Maur Othello,

city spíš skrývám jak nešťastný Hamlet

a určitě nejsem ani Romeo,

tak jako ty nejsi Julie,

protože je nám už více než patnáctero zim

a nechceme, aby náš příběh skončil tak smutně.

Potkal jsem jednou veselé paničky Windsorské

a ty jsi se smála a bavila v jejich kruhu

a já se zamiloval, do Tvých očí a do Tvého hlasu

a byla to čistá láska, ne půjčka za oplátku.

Miluji Tě jak Troilus Kressidu, jak Antonius Kleopatru,

nechci Tě krotit, neb nevidím v Tobě zlou ženu

A tak když se přítel Koriolanus zeptal mne

- Jak se vám líbí, můj pane? -

na večer tříkrálový,

odpovím, že bych chtěl prožít jen s tebou

sen noci svatojánské zrovna jak bouři

a nezbývá mi než tajně doufat,

i kdyby Tvoji dva vznešení příbuzní,

mocní dva veronští páni, citujíce Perikla,

nazvali mne prostoduchým Cimbelínem,

přesto budeš právě se mnou chtít prožít zimní pohádku

I kdyby trvalo to několik let, jar, zim i podzimů

a bolelo to jak jedový šíp, jak hluboká rána v boku,

budu čekat a těšit se, neboť pan William ví,

dobrý konec vše napraví ...