Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEČEKANÁ AKCE
Autor
fungus2
Schylovalo se pozvolna k večeru. Robert Staněk za volantem automobilu pozorně hleděl před sebe na černý mercedes, který jel o auto před nimi.
„Odhaduji, že tak za půl hodiny dojede domu a nás vystřídaj.“ Řekl Richard Kolář.
„Hm, je to otrava.“ Zakonstatoval Robert Staněk, načež se jim ozvala centrála v mikrosluchátkách, které měli v uších.
„Centrála Deltě. Hlaste jakoukoliv změnu a buďte maximálně ostražití!“
„Delta centrále.Rozumíme. Jede stejnou trasou domů jako každý den. Je v autě sám a vypadá to, že ho kromě nás nikdo nesleduje.“ Odpověděl Richard Kolář do malého mikrofónku zabudovaném v límci kabátu.
„Jakoukoliv změnu okamžitě hlaste.“
„Rozumíme.“
Uplynulo několik minut.
„Co ten Saab za námi?“ Zeptal se Richard Kolář.
„Náhodný jedoucí.“ Odvětil s klidem Robert Staněk, který neustále hleděl do zpětných zrcátek.Brzo Saab zahnul do postranní ulice.
Mercedes náhle začal odbočovat z hlavní ulice do jedné z vedlejších.
„Hele, něco se děje.“ Řekl Robert Staněk.
„Třeba se chce vyhnout zácpě.“
„To se mi nezdá.“
Netrvalo dlouho a sledované auto zaparkovalo na volném místě u chodníku.
„Delta centrále. Sledovaný zaparkoval.“ Ohlásil hned Richard Kolář.
„Mohlo by zde dojít ke schůzce. Pokud se s někým sejde, pokuste se ho vyfotit a hned nám poslat fotku.“
„Delta rozumí.“
Robert Staněk projel kolem zaparkovaného mercedesu a pokračoval dále v jízdě po ulici.
„Hrome, vystupuje!“ Řekl Richard Kolář, jenž upřeně hleděl do zpětného zrcátka.
„Nikde tu není místo. Musím zajet za roh.“
„Přibrzdi. Jdu ven.“
Zakrátko hbitě vystoupil z automobilu a došel rychle na opačný konec chodníku než se nacházel onen muž.
„Delta jedna centrále.Sledovaný vystoupil z vozu a jde po ulici.“
„Kde se přesně nacházíte?“
„Poblíž stanice metra Můstek.“
„Neztraťte ho. Mohlo by dojít k případnému předání některých dokumentů u jeho strany.“
„Ano.“
Sledovaný muž začal mířit do stanice metra. On jej z větší dálky sledoval.
„Zašel do metra. Jdu za ním.“ Řekl po delší době a za nedlouho scházel schody do metra.
Sotva je sešel spatřil muže, jak míří k veřejným záchodkům v metru.
„Jde na WC. Vypadá to, že si jde jen odskočit.“
„Běžte za ním!“
„Už jdu.“
Rychlým krokem přešel prostranství a za chvíli vstoupil na WC. Místnost s kabinkami byla prázdná. Několik kabinek mělo zavřené dveře. Prošel kolem umyvadel, přičemž se pořádně shýbl a jen v jedné zahlédl boty, které patřili sledovanému muži. Vešel do poslední kabinky. Zůstal stát těsně u jejich dveří a mezírkou hleděl do místnosti. Za okamžik uviděl mladého muže. Z první kabinky se ozvalo dvojité hlasité kýchnutí. Mladík vstoupil hned do vedlejší.
Spláchl a vyšel ven. Došel k umyvadlům. Opět se shýbl a spatřil, jak mezi první a druhou kabinkou leží na podlaze velká a objemnější obálka. Po ní se hned natáhla ruka muže v druhé kabince.
„Myslím, že došlo k předání.“ Šeptl do minimikrofónku.
„Toho, komu to předal, zatím sledujte.“
„Ano.“
„Do místnosti náhle vstoupil muž vypadající jako bezdomovec a viditelně vrávorající začal jít k němu. Z kabinky vyšel sledovaný muž a ani nešel k umyvadlům, aby se obloukem bezdomovci vyhnul.
„Nemáš bůra?“ Zeptal se bezdomovec Richarda Koláře a přistoupil k němu.
„Ne, nemám. Neotravuj!“
Bezdomovec se však nenechal jen tak odbýt a došel až k němu.
Mladík vyšel v zápětí z kabinky ven.
Bezdomovec se obrátil na něho, ale ten jej bez okolků od sebe rukou odrazil a on ztratil rovnováhu. Poté spadl na Richarda Koláře. Ten ho nestačil zachytit a ocitl se na podlaze. Přitom se mu odhalila ta část bundy, kde měl pouzdro s pistolí.
Mladík si toho všiml a oči obou se střetly. První šáhl po zbrani mladý muž. Richard Kolář, majíce částečně na sobě bezdomovce, tak rychlý nebyl. Třeskl výstřel. Kulka zasáhla bezdomovce do ramene. On o vteřinu později také vystřelil. Mladík ale bleskově uskočil do rámu dveří. Kulka se zaryla do otevřených dveří. Bezdomovec začal řvát a ozval se i v zápětí výkřik postarší ženy, co vybírala peníze na WC.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI