V ARDENSKÝCH LESÍCH-2

Jef Novotny se prodíral hustým lesním porostem na stráni. Občasná, velmi vzdálená střelba dávala tušit, že se někde bojuje. Byl unavený z toho, jak pořád musel být ve střehu a také z chození ve velkých závějích sněhu.

 Došel až na okraj zalesněné stráně, kde se v přikrčené poloze začal rozhlížet po nejbližším okolí.To představovalo několik zalesněných kopců.

„Sakra. Tam všude budou Němci.“ Pomyslel si a vstal. Ale v ten moment mu podjely nohy na zasněžené stráni. Okamžitě ztratil rovnováhu a spadl na záda, po níchž sjížděl ze stráně. Marně se snažil čehokoliv zachytit. Zarazil se až těsně nad cestou v hustých houštinách. Helma mu spadla přitom z hlavy a dopadla na cestu. Vzápětí na to uslyšel hluk motoru.

 Motorka s vozíkem a dvěma německými vojáky se začala přibližovat. Němec za řídítky motorky si povšiml helmy na cestě a hned  zastavil. Oba se samopaly rychle vyskočili z motorky.

V leže viděl přes své nohy a porost postavy obou vojáků. Oba pozorně hleděli, každý na jinou stranu a pomalu se přibližovali. Automatickou pušku rukami přemístil do vodorovné polohy a nespouštěl z nich zrak. Němec na jeho straně cesty šel rychleji. Zalícil. Pak stiskl spoušť. Postava vojáka se prohnula a klesla k zemi. Ve stejný okamžik začal po boku padat do cesty. Postřehl, jak druhý Němec v pokleku na něho střílí. Kulky prosvištěly těsně nad ním. Dopadl na okraj cesty. Odvalil se co nejrychleji do strany. Kulky dopadly do místa, kde se před chvíli nacházel. Opět vystřelil. Zasažený voják vykřikl a po zádech padl na zem.

Zadíval se na oba ležící Němce. Cítil, jak mu buší srdce. Vzal ze země helmu. Díky klikaté cestě spatřil v dáli jedoucí nákladní automobily. Vytušil, že půjde o německé. Rozeběhl se tedy rychle po cestě a za zatáčkou počal lézt do stráně. Když němečtí vojáci spatřili ony dva zastřelené, tak on zadýchaně vylézal stráň. Netrvalo dlouho a ponořil se opět do hustého lesa.

 Schylovalo se pozvolna k večeru, když uviděl mezi stromy hradby jakési zříceniny. Byl už naprosto vyčerpán a tak se rozhodl ve zřícenině přespat. Byla však opuštěná?

Chvíli pozorně naslouchal, ale nic neslyšel. Šel tedy pomalu k ní. Kryl se za každým kmenem stromu. Všude vládlo ticho. Jeho zraku pojednou neuniklo maličké světélko na hradbách, jenž se na okamžik objevilo.Věděl, co to bylo. Někdo na hradbách kouří cigaretu. Při zkoumavějším zahledění rozpoznal postavu.

„Němci nebo naši?“ Proběhla mu hlavou otázka. Doplazil se za spadlý kmen. V leže ve zvětšující se tmě napínal zrak. Pak zaslechl tlumenou americkou angličtinu. Vše tedy vypadalo na americké vojáky, kteří jako on uvázli v německém týlu. Postavil se za kmen stromu a ke hradbám zvolal: „Hej ty tam nahoře. Nekuř, je to vidět!“

Po chvíli ticha se z hradeb ozvalo: „Kdo je tam dole?“

„Desátník Jef Novotny od třetí pěší.“ Odpověděl.

„Pojďte pomalu k hradbám.“

Opatrně tedy šel a díval se upřeně na vrchol hradeb, kde za okamžik uviděl tři přikrčené postavy. Další postava se objevila v díře ve zdi a on byl pak osvětlen světlem baterky.

„Sakra. Jsem tady sám. Vidíte ne.“ Řekl jim a poté vstoupil do zříceniny, v níž se nacházelo osm vojáků.

„Jsem poručík Thomas Collins a to jsou muži z mé čety. Skoro všichni zelenáči.“

„Aha. Proto jsem viděl tu zapálenou cigaretu. No, bejt to na mým místě Němčouři, tak nevím.“

„Dojeli jsme sem ráno v náklaďáku, co vezl proviant. Zásobený tedy jsme.“

„No, začínám mít hlad jako vlk.“

Hned mu bylo veseleji, ale jako všichni ostatní si plně uvědomoval vážnost situace, v které se ocitli. Nikdo nevěděl, co jim mohou přinést příští hodiny či následující ráno a den.

                                KONEC DRUHÉ ČÁSTI.