NETYPICKÁ REKREACE-3

Když jsem ráno vstoupil do jídelny, tak hned všichni přítomní na mě počali užasle hledět. Já byl poněkud ještě rozespalý, a tak mě do reality vrátil hlas jednoho muže:

„Jste poněkud nevhodně oblečen! Styďte se!“

„Děkuji za upozornění.“ Řekl jsem mu a zíval přitom na celá ústa, abych pak přenesl zrak na svůj oděv. Khaki košile oblečená na ruby, scházející kalhoty, fialové spodky, puntíkované ponožky. Takovýto pohled mě notně vyděsil a já se fofrem vrátil zpátky do pokoje.

I když další návrat do jídelny byl, co do oblečení, už v pořádku neustále na mě všichni civěli. Já se proto raději hned z hotelu vytratil a to taky kvůli recepčnímu, který mi nemohl zapomenout onen večerní incident. Díky němu jsem velmi rychle vběhl do lesa. Nepokračoval v honění a jen se rozkřikl na celé okolí, když na okraji lesa objevil své nabourané auto a mě napadlo, že kdyby zjistil, že v tom mám také prsty, asi bych měl problémy přežít.

V lese se mi zalíbilo a já se rozhodl začít hledat houby. Netrvalo dlouho a mému zraku neunikla poněkud velká muchomůrka. Hodlal jsem jí nakopnout. Kopnutí do ní se zdařilo. Jenže pak se mě zmocnil pocit ukopnutého palce.

„Jako pravá, viďte. To víte kámen nerozkopnete!“ Ozval se muž zpoza křoví, který svíral v rukách kameru zatím co já skákal po jedné a držel se za konec chodidla.

Hned mě přešla chuť na hledání hub a já se usadil na malém pařezu. Všude vládl naprostý klid. Odpočinek mi prospěl a já chtěl vstát. Jenže ono to nešlo. Záhy jsem zjistil, že na pařezu je smůla. Přilepení bylo dokonalé. Po delší době se mi podařilo vstát, ale i s pařezem. A tak pro mě nastala vrávoravá chůze po lese.

Dovrávoral jsem v poněkud předkloněné poloze na silnici. První jedoucí řidič byl mnou natolik vyděšen, že sjel do příkopu.

„Mohl byste mi, prosím, pomoct?“ Znělá má otázka k řidičovi. Ten ale vylezl na silnici s nadávkami. Začal mě honit a několikrát si kopl do pařezu. Poslední kop se mu stal osudný, jelikož mu noha uvázla vnitru pařezu.

„Okamžitě stůjte!“ Rozkřikl se.

„Já bych rád, ale vaše noha mě pořád tlačí dopředu.“

Překvapený řidič nákladního auta spatřil na silnici neobvyklou dvojici postav. A tak prudce brzdil. Zdařile se nám vyhnul. My jsme taktéž začali uskakovat. Pařez povolil. Rozplácl jsem se na silnici. Pak se mě zmocnil pocit, že nemám část kalhot. Hned na to se mi naskytl pohled na rozkutálené sudy, které se kutálejí po silnici od nákladního auta. Jeho řidič bleskově vystoupil a rozeběhl se ke mně, přičemž hned nadával.

„Za všechno může on!“ Rozkřikl se z příkopu vylézající muž a na hlavě měl přilepený pařez.

„To víte. Osud mi není příznivě nakloněn.“ Sdělil jsem jim, jenže na ně to moc nezapůsobilo. Oba mě začali honit. Já běžel rovnou za nosem. Ani nevím, jak jsem se ocitl mezi býky v ohradě, ale podařilo se mi je splašit. Jeden mě nabral a já se ocitl na jeho hřbetě. Brzy menší stádo v čele s býkem, na kterém já seděl, běželo krajinou. Co mělo nohy, to před nimi prchalo.

Hotel POHODA se zanedlouho objevil před býky. Brzo se otřásl až v základech. Mě býk zanechal v kuchyni a na jeho hřbetě se ocitl jeden z kuchařů.

Velmi rychle jsem měl sbaleno. V okolí hotelu pak bylo možné spatřit hodně pobíhajících lidí a býků.Já se co nejdiskrétněji začal vzdalovat s pocitem, že pro mě tato rekreace skončila poněkud brzo.  

                                                               KONEC.