hudba

Hudba

Slyšel jsem hudbu.

Inspirující.

Probouzející myšlenky

tepající.

Tepaly v mé hlavě

jako stádo kopyt.

Sbíral jsem odvahu

některé zvíře chopit.

Se zlatou hřívou letím širou plání,

pode mnou město s kostelovou bání

Pode mnou věže,

řeky.

Letím si časem.

Věky.

Náhle se město změnilo v ruiny.

To co dřív zářilo teď došlo újmy.

Zdi spadlých domů prorůstá šípek,

kořeny stromů a zlatých kytek.

Pode mnou náhle zelená pláň.

Letím si časem neznámo kam.

Myšlenky kreslí apokalypsu,

zaznívá štěkot divokých psů.

To všechno mou hlavu tíží.

Na křídlech hudby semnou hadi, štíři.

Všechno v mých myšlenkách kopyty hudby hnáno

přerostlo, jakoby nemělo přijít ráno.

Slyšel jsem muziku.

Varující.

Utíkám myšlenkám vzdalujícím.

Vycházím na vzduch do tmavé noci.

Všechno co vidím není v mé moci.

Okenních světel blesky míhají se tmou,

jich barvy tvoří siluetu tvou.

Ta se hned ztrácí ve světle nebe.

Zas vidím ráno – uvidím tebe.

Slunečné paprsky skrápí báně dómů,

kostelní věže, obrysy stromů.

Pode mnou město žije a vzkvétá.

Pod kopcem září ten fragment světa

osvícen slunečním reflektorem.

Ptáci okolo křičí sborem.

Slyším muziku.

Strhující!