Indispoziční pocit radosných budoucností

Radost se prý dovede vrátit, a nebo nikdy neodejde.

Na louce květů trocha, rosa si po vůních vyšlapuje bosa, slastné pocity smíchu rozléhají se v tom jarním tichu. Toť dívčin hlas jenž nad loukou tančí zas, slova foukají radost do tváří, zpěv, který smutek odráží... Má sílu viďte paní zimo, vy už jste díky ní dávno mimo, už nám nelezete po zádech, teď už mají dny jiný nádech. Znovu hlas se kolem srdce zatočí, vůně květin se kolem pasu obtočí, dlaně radosti tvář pohladí, něžná slova dobře naladí.. Doteky sladkých polibků nádherné šimrání v bříšku To je to, co bourá tu životní mřížku, která předpisuje, a do smyšlení lidí se věčně zapisuje. Nikde nezačíná, nikde nekončí, jen pořát je, ta jediná naděje v jaro Ta jediná naděje v radost, a přesto mě to dělá starost, protože ta dívka stále po mé louce tančí svým zpěvem mé srdce jančí, nožky její bosy moje květiny vonné kosí. Daruji ji radost srdce svého i kus života mého, kdyby chtěla však by směla její slova jsou jak šíp chtěl bych znovu, znovu žít

---