Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka
Autor
Artemix
Chtěla bych ti vyprávět pohádku.Pohádku o naději, trápení a nesplněné touze.
Kdysi se narodila jedna dívka, která už od mala neměla moc štěstí. Nebyla ani moc krásná, ale věřila, že také ji jednou potká velká láska. Častokrát se o samotě toulala městem a tiše záviděla párům, které na svých cestách potkávala.
Jednoho dne pro ni nastala velká změna. Tou změnou byl ON. Už když ho uviděla poprvé, musela se na něj zadívat. Něco ji na něm zaujalo. Nebyl krásný, neměl drahé oblečení, ani se nesnažil získat pozornost druhých. Byl sám sebou.
Té dívce byl od začátku sympatický. Něco ji k němu přitahovalo. Možná to bylo tím, že toho měli spoustu společného. Snažila se získat jeho pozornost, ale marně. Neznamenala pro něj nic. Každý večer o něm snila. Snila a plakala. Plakala protože ho milovala a on ji jen trápil. Snad si ani neuvědomoval, kolik pro ni znamená. Snad to ani nechtěl vědět…
Čas šel dál a ta dívka se snažila zapomenout. Milovala ho, ale snažila se zapomenout. Nic jiného jí nezbývalo. Bylo to těžké. Její rozum jí říkal zapomeň, zapomeň na něj, jen se pro něj trápíš, ale její srdce křičelo ať ho miluje. Věřila, že láska je to nejdůležitější, co na světě může být. Dlouho trval ten tichý boj jejího srdce a rozumu. Jak už to bývá, srdce zvítězilo. Její láska k němu byla den ode dne větší.
Možná že to byl osud, možná jen náhoda, ale začala s ním trávit více času, začali se sbližovat. Těšila se na každou chvíli strávenou s ním. Snažila se být často v jeho společnosti a osud jí k tomu napomáhal.
Hlava se jí točila při pohledu do jeho očí. Každý jeho pohled ji uváděl do rozpaků. Když se na ni usmál, podlamovala se jí kolena slabostí. Občasný dotyk jí připadal jakoby ji pohladila motýlí křídla. Ráda ho tiše pozorovala. Snažila se z jeho očí vyčíst to tiché slůvko ANO, ale jeho oči byly stále chladné. Pozorovala jeho rty a v duchu si přála, aby ji směli líbat. On však měl rty sevřené v nevysloveném odmítnutí. Jeho ruce, tak dobře jí známé, se jí nikdy nepokusily něžně pohladit.
Dívenka neztrácela naději. Vzdala se všeho, on byl pro ni vším…
Možná čekáš na to, jak pohádka dopadla, ale zklamu Tě, ještě nemá konec. Konec je jen v Tvých rukách. Můžeš se rozhodnout, zda té dívence splníš její sen, nebo jestli ji necháš utrápit.
Snad už tušíš, že ta dívka jsem já a její vysněný princ jsi Ty. Touto pohádkou Ti chci říct, že Tě miluju. MILOVALA JSEM, MILUJU A MILOVAT BUDU.