Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePravočerný
28. 11. 2002
15
0
2560
Autor
Vio
Pravočerný
pod tíhou chorálů žárlivých monologů
mozoly zbytnělá shoda mých „příště“
tlačí mé nemocné racio z katalogu
klátivě pomalu tratolištěm
jen po svém pokaždé jsem ti tolik věrný
slovopád úzkostně jak tehdy skučí
prám sotva propluje dehtem černým
přitisknu „budeme“ v mém obouručí
po svém jsem ti věrný
Swedish_Nigg
28. 11. 2003ředitelka_zeměkoule
26. 07. 2003Navždy_Tvůj
02. 12. 2002
určitě máš zajímavý rýmy, Vijásku, akorát na mně je to moc...hm...překroucený...?
No je pravda že už jsme přecitlivělej na lyrické verše, ale připadá mě to tady jako laciný recept na úspěch. Takový alibistický, na každou kritiku se dá říct, "že jste to nepochopili". A proto si málokdo odváží to nějak odsuzovat, aby náhodou nebyl za blbečka, pak to každej píše dál, protože to má relativní úspěch. Přiznávám, že já asi občas odsoudím i to, co jsem fakt "nepochopil". :o)
uranium, no to je právě ono ;-) kdybys sis přečetl prolog, možná by Ti došlo, že tohle není psáno pro nějaký "úspěch" a krom toho je tu taky napsáno, že "Autor u tohoto díla nestojí o hlubší kritiku" ;-) pravda, té ses nedopustil ;-)
Fakt nic moc. Ani bych to sem nepsal, ale za ty reakce na uranium(a) si to zasloužíš vědět :-)
Petr_Palkovský
28. 11. 2002Miroslawek
28. 11. 2002
někdy mě jímá pustá beznaděj při četbě díla, někdy naopak při četbě ohlasů
tady jsem měl skončit s četbou u druhého slova "věrný", mohl ten krásný dojem zůstat nerušen